Přehled gramatiky

Obsah:

1. Slovosled
- 1.1. Slovosled - Slovní druhy
- 1.2. Slovosled - Větné členy
2. Podstatná jména
- 2.1. Množné číslo
- 2.2. Počitatelná a nepočitatelná substantiva
3. Přídavná jména
4. Zájmena
5. Předložky
- 5.1. Místní předložky
- 5.2. Časové předložky
6. Slovesa
7. Spojky
8. Čísla, Data, Čas

1. Slovosled

Pořadí slov má v jazykovém systému angličtiny zásadní roli. Během svého vývoje ztratila angličtina koncovky a přípony, takže je obtížné rozeznat podstatná jména od přídavných nebo předmět od podmětu.

Jakékoli podstatné jméno se může změnit v zájmeno tím, že jej zařadíme před jiné podstatné jméno. Lze tak tvořit delší sekvence, ve kterých se za podstatné jméno považuje jen poslední slovo. Obrat "gold London event" se skládá ze tří podstatných jmen: "gold", "London", a "event", avšak rodilý mluvčí považuje za podstatné jméno jen poslední slovo, zatímco první dvě mají funkci přídavného jména.

1.2. Slovosled - Větné členy

Správné pořadí slov v anglické větě je následující: Podmět (Subject)- Sloveso (Verb)- Předmět (Object)- Způsob (Manner)- Místo (Place)- Čas (Time)

Věta samozřejmě nemusí obsahovat všechny typy větných členů, může se například skládat z podmětu a slovesa nebo podmětu-slovesa-přísl. určení času.

Věta vypadá následovně: "Mary kissed her sister happily on her cheek when she came to the door."

Pokud změníme slovosled věty "The hunter killed a bear." na "A bear killed the hunter.", stane se ubohý lovec medvědovou večeří. Proto je třeba mít na paměti, že jako první je ve větě činitel, potom činnost, za kterou pak následují různá příslovečná určení.

Toto pevně stanovené pořadí se mění jen ve zvláštních případech, například v otázkách se slovesy "to be", "to have", a s modálními slovesy "must, can, should, may".

2. Podstatná jména

U podstatných jmen se v angličtině nerozlišuje pád ani rod. Pozůstatkem v minulosti flektivního jazykového systému je "-'s" vyjadřující přivlastnění. Obrat "David's car" značí skutečnost, že auto patří Davidovi. Přivlastnění nelze aplikovat na všechna podstatná jména, užíváme jej především v kombinaci s osobami.

2.1. Množné číslo

Množné číslo se v angličtině vyjadřuje velmi snadno přidáním koncovky -s ke kořenu slova, vznikne například:

"cat - cats"
"table - tables"
"supervisor - supervisors"
"idea - ideas"

U některých podstatných jmen se mění i kořen, ale není jich mnoho:

"leaf - leaves"
"knife - knives"

2.2. Počitatelná a nepočitatelná substantiva

V angličtině existuje velká skupina podstatných jmen, která nevytváří plurál, a pokud ano, mění se jejich význam. Nazývají se nepočitatelnými substantivy. Je třeba dobře je znát, protože počitatelností se řídí použití neurčitého členu nebo přídavných jmen much a many: "much water" nebo "many apples". Každý dobrý slovník značí u podstatných jmen jejich počitatelnost "c" - "countable", nebo nepočitatelnost "u" - "uncountable".

Nepočitatelná substantiva označují většinou věci tekutého a sypkého charakteru, zkrátka takové věci, které se přirozeně nevyskytují v kusech. Například:

water
flour
bread
milk
butter
cheese
sand

3. Přídavná jména

U přídavných jmen se v angličtině neurčují kategorie jako rod, pád ani číslo. Říkáme "one big boy" a "two big girls". Přídavné jméno "big" se nemění.

Přídavná jména lze stupňovat, vzniká tak komparativ a superlativ.

Původní germánská slova, která jsou většinou jedno nebo dvojslabičná utvářejí komparativ připojením koncovky "-er" a superlativ připojením koncovky "-est" ke kořeni slova. Před superlativem stojí vždy určitý člen. Koncovka "-e", pokud na ni adjektivum končí, při stupňování mizí. Koncovka "-y" se mění na "-ie-". Jednoslabičná slova končící souhláskou tuto souhlásku při stupňování zdvojují. Zde jsou příklady:

cool - cooler - the coolest
fast - faster - the fastest
nice - nicer - the nicest
happy - happier - the happiest
lazy - lazier - the laziest
fat - fatter - the fattest
big - bigger - the biggest

Přídavná jména pocházející z latiny, často tří a víceslabičná, utvářejí komparativ a superlativ s pomocí "more" a "most". Tato skupina obsahuje také slovesná adjektiva končící na "-ed", nebo "-ing".

interesting - more interesting - the most interesting
beautiful - more beautiful - the most beautiful
tired - more tired - the most tired

Některá adjektiva jsou nepravidelná:

good - better - the best
bad - worse - the worst

Nakonec existují ještě taková adjektiva, která komparativ ani superlativ nevytváří, protože to jejich význam neumožňuje.

absolute
green
optimal

4. Zájmena

4.1. Osobní zájmena

Osobní zájmena jsou:

jednotné č.

I
you
he, she, it

množné č.

we
you
they

Všimněte si, že se druhá osoba jednotného a množného čísla v angličtině neliší. V plurálu také neexistuje žádný rozdíl mezi rody. Asi proto se v angličtině nesetkáme s užitím druhé a třetí osoby množného čísla k vyjádření větší úcty - jev, který je běžný v mnoha evropských jazycích.

4.1.1 >>Some-, any-, no-, every-<<

"Some, any, every" a "no" jsou samostatná slova, hojně se však používají i ve složeninách, zvláště pak spolu s "-one, -body, -where, -thing". Jejich užití se řídí určitými pravidly, ať už stojí samostatně, nebo jsou součástí složeného slova.

SOME- se používá hlavně v oznamovacích větách. Lze ho užít také tehdy, chceme-li nějak omezit výběr.

Somebody wants to see you.
I left my glasses somewhere on my table.
This is something different.
Yes, we have to admit, our club some problems. (meaning: not many problems)

ANY- se používá především v záporných větách nebo v otázkách. ANY- lze také užít v oznamovací větě, chceme-li vyjádřit neomezený výběr.

Do you have any suggestions?
Hallo! Is anybody here?
There is't any chance to win.
Anybody can enter the building, so it is hard to find the person.
You can say anything but he will not believe you.

NO- značí absolutní negaci a vyloučení.

>> We have nothing to hide.<<
>> Nobody can play after the referee whistles.<<
>> We have no idea about the price.<<

EVERY- značí celkové zahrnutí

Everybody can make a mistake.
He is so clever, has been everywhere, and seen everything.
We cannot go to work everyday, we need some days off.
Every single person has a right to live.

4.2. Přivlastňovací zájmena

Přivlastňovací zájmena se liší podle užití.

Užijeme-li jich ve spojení s podstatnými jmény, mají tyto tvary:

jednotné č.

my (car)
your (car)
his, her, its (car)

množné č.

our (car)
your (car)
their (car)

Užijeme-li jich samostatně, aniž následuje podstatné jméno (this car is mine), mají tyto tvary:

jednotné č.

mine
yours
his, hers, its

množné č.

ours
yours
theirs

4.3. Tázací zájmena

Tázací zájmena se užívají v tzv. "WH-" otázkách. "WH" jsou první dvě písmena většiny tázacích zájmen. V angličtině existují tato tázací zájmena:

who (kdo)
what (co)
which (který, která, které)
where (kde)
when (kdy)
how (jak)

Věta, ve které WHO nebo WHAT nebo WHICH označuje podmět, je formálně oznamovací větou a tudíž nevyžaduje pomocné sloveso.

He lives here.
She lives here.
John lives here.
WHO lives here?

Všechny tyto příklady mají slovosled oznamovací věty, avšak "Who lives here?" je otázka, protože WHO je tázací zájmeno.

Porovnejte:

Who did you see? ("you" je podmět)
Who saw you? ("who" je podmět)

4.4. Vztažná zájmena

Vztažná zájmena jsou většinou totožná se zájmeny tázacími, liší se jen užitím. Zatímco tázací zájmena uvozují otázky, vztažná zájmena uvozují vztažné věty. Některé jazyky vztažné věty nepoužívají. Vztažné věty nás informují o osobě, zvířeti nebo věci z věty hlavní. Prohlédněte si následující příklad:

běžná věta: A green shirt is lying on the bed. I like exactly that green shirt.
vztažná věta: I like the green shirt which is lying on the bed.

Nejčastěji užívaná vztažná zájmena jsou who, which a that.

who se používá pro osoby.
which se používá pro zvířata a věci.
THAT se používá pro osoby, zvířata a věci.

Who, which a that lze vynechat pokud jsou ve vedlejší větě předmětem.

Příklady:

That's the book (which/that) I read last summer.
I spoke to a man (who/whom/that) I knew.

Všimněte si: Předmětný tvar "whom" se v moderní angličtině příliš nepoužívá.

Tázací zájmeno what nemá v angličtině funkci vztažného zájmena. What znamená "the thing which", "that thing which" nebo "the things which" atd.

WHOSE nahrazuje přivlastňovací zájmena.

Příklad:

He's a composer whose music is famous everywhere.

When, why a where se užívají jen v určitých konstrukcích a po určitých slovech:

It was a time when our lives were in danger.
I know a place where everybody is happy.
The reason why they are leaving is unclear.

4.5. Členy

Členy se v angličtině neliší podle rodu (masculinum, femininum, neutrum), a tak zůstávají pořád stejné.

Neurčité členy jsou: "A" stojící před vyslovovanou souhláskou, například "a book", a "AN" před vyslovovanou samohláskou, například "an apple" nebo "an old book". Neurčitý člen se nepoužívá v množném čísle a s nepočitatelnými substantivy a to proto, že zároveň znamená "jedno". Pokud je to nezbytné, lze místo něj použít výraz "some".

Určitý člen je výraz "THE". Používá se jak v množném, tak jednotném čísle.

"A" nebo "AN" používáme tehdy, mluvíme-li o nějaké věci poprvé.

Příklad:

I saw a man with a dog.

V případě, že o nějaké věci mluvíme opakovaně, používáme "THE".

Příklad:

The man was blind but the dog wasn't.

"THE" používáme také tehdy, mluvíme-li o něčem jedinečném.

Příklad:

The moon goes round the Earth.
The River Thames goes through London.

"THE" používáme spolu se třetím stupněm přídavných jmen.

Příklad:

The River Danube is the longest river in Europe.

"THE" nepoužívame v případě, že mluvíme o něčem obecném.

Příklad:

Do you like fish?
Do they use assistive technology?
Trees are green.

"THE" v případě, že mluvíme o něčem konkrétním.

Příklad:

Do you like the fish in this restaurant?
Do they use the assistive technology that we installed?
The trees in my garden are beautiful.

5. Předložky

Každý jazyk je jiný. Některé jazyky nepoužívají předložky tak, jako angličtina. Ty jazyky, které předložky mají, využívají jednu a tu samou předložku v různých spojeních a odlišných významech. Neexistuje žádný konkrétní překlad anglické předložky "to" a podobně je tomu i v maďarštine s příponou "-ba". Proto je výhodné učit se předložky ve slovních spojeních jako fráze.

5.1. Místní předložky

At je předložka, která se užívá ve spojení s místem, činností nebo službou. Následují některé užitečné příklady:

at the supermarket
at the station
at the bus stop
at the hairdressers
at the cinema
at school
at home
at work

In značí místo a pozici uvnitř.

in the house
in the building
in my pocket
in the book
in Africa

On znamená "na povrchu" nebo "v televizi" nebo "na internetu".

on the table
on TV
on the radio
on the Internet

5.2. Časové předložky

At se používá ve spojení s časovými údaji a v jiných specifických frázích:

at 5 p.m.
at night
at the weekend

On se používá ve spojení s dny:

on Monday
on Jim's birthday
on 24th of January

In používáme tehdy, chceme-li udat čas, za který se něco stane.

I come back in 10 minutes.
In one year he will be a famous person.

v některých spojeních však in znamená konkrétní čas:

in the morning
in the evening

6. Slovesa

Slovesa jsou slova, jež vyjadřují činnost nebo stav. Anglická slovesa lze rozdělit do dvou skupin podle užití:

lexikální slovesa
pomocná a modální slovesa

6.0.1. Lexikální slovesa

Lexikální slovesa nesou plný význam. Vyjadřují činnost, stav nebo změnu. Patří mezi ně například "jump, read, think" nebo "give".

6.0.2. Pomocná slovesa

Pomocná a/nebo modální slovesa nevyjadřují činnost nebo stav sama o sobě. Jsou to spíše gramatické nástroje, které například slouží k tvorbě otázek a záporů. Pomocná slovesa jsou: to be (v průběhových časech), to have (ve složených časech minulých), to do (v prostých časech). Vedle gramatické funkce mají pomocná slovesa i určitý význam. Modálních sloves se užívá k vyjádření nezbytnosti nebo vhodnosti činností. Mezi modální slovesa patří: must, may, can, shall a jejich formy.

Následuje několik příkladů užití pomocných a modálních sloves:

Zápor se slovesem BE v minulosti - He wasn't driving too fast!
Otázka se slovesem HAVE v předpřítomném čase. - Have you tried this one?
Zápor se slovesem WILL v budoucím čase. - She will not arrive in time.
Otázka se slovesem CAN v přítomnosti - What can we do against it?

6.1. Sloveso "to be"

Sloveso "to be" je nepravidelné a má tři tvary: am, is, are, viz následující spojení:

jednotné č.

I am
you are
he, she, it is

množné č.

we are
you are
they are

Příklad:

My friend is from London.
My friends are from London.

Zkrácené tvary jsou: I'm – he's – she's – it's – we're – you're – they're

Ve spojení s podstatnými jmény lze také použít zkrácený tvar 's.

Příklad:

My friend's from London.

6.1.1. "Otázky se slovesem >>to be<<"

V běžné oznamovací větě se slovesem "be" je na prvním místě podmět, po něm následuje sloveso "be". Viz následující příklady:

I am from Prague.
Your friend is in London.
They are Italian.
Catherine is English.
Peter and his wife and children are happy.

Otázku vytvoříme inverzí, první je sloveso, po něm podmět. Viz následující příklady:

Are you from Prague?
Is your friend from London?
Are they Italian?
Is Catherine English?
Are Peter and his wife and children happy?

6.1.2. "Zápory se slovesem >>to be<<"

Zápor utvoříme tak, že za sloveso be přidáme "not":

I am not at work
He is not a teacher.
She is not English.
It is not my dog.
we are not ill.
You are not the right person
They are not happy.

V běžné řeči se častěji užívá zkrácených tvarů:

I'm not at work
He isn't a teacher.
She isn't English.
It isn't my dog.
we aren't ill.
You aren't the right person
They aren't happy.

6.1.3 Fráze >>THERE IS<< a >>THERE ARE<<

THERE IS (jednotné č.) a THERE ARE (množné číslo)

There is lze zkrátit na there's.

There are nemá zkrácený tvar.

Příklad:

There's a tree in the garden.
There are two trees in the garden.

Všimněte si: Použití jednotného nebo množného čísla se v soupisu řídí první položkou.

Příklad:

There's a book, a pen and a telephone on the table.
There are two books, a pen and a telephone on the table.

Zápor:

Jednotné č.: there is not nebo there isn't

Množné č.: there are not nebo there aren't

Příklad:

There isn't any bread on the table.
There aren't any rooms free.

Všimněte si: Namísto NOT + ANY lze také použít kladný tvar + NO.

Příklad:

There's no bread on the table.
There are no rooms free.

Otázka:

Jednotné č.: Is there ...?

Množné č.: Are there ...?

Příklad:

Is there any bread on the table?
Are there any rooms free?

6.2. Sloveso >>"have"<<

Sloveso "have" znamená vlastnit nebo mít. Často se používá jako pomocné sloveso (například v minulých časech složených), hojně se také vyskytuje ve frázích a specifických vazbách, ve kterých se jeho význam posouvá, viz například:

have a baby
have a bath
have a shower
have fun
have a good trip
have an accident
have a look
have a break
have breakfast
have lunch
have dinner
have a drink
have a cup of tea
have a good time

Sloveso "have" se v jeho primárním významu používá dvěma způsoby. Buď jako součást fráze "have got" nebo samostatně jako "have". Tyto dvě formy se od sebe gramaticky liší, významově jsou však totožné.

6.2.1. >>"Have got"<<

Sloveso "have" se často používá ve spojení s participiem slovesa get, tedy got.

Sloveso have got se mění ve třetí osobě jednotného čísla:

jednotné č.

I have got
you have got
he, she, it has got

množné č.

we have got
you have got
they have got

6.2.1.1. "Zápor - >>have got<<"

Zápor vytvoříme přidáním "not" za sloveso have, takže vznikne:

They have not got any money.
He has not got the train ticket.
I have not got my homework.

Častěji se však not zkracuje:

They haven't got any money.
He hasn't got the train ticket.
I haven't got my homework.

6.2.1.2. "Otázky - >>have got<<"

V běžné oznamovací větě obsahující "have got" stojí první podmět a po něm následuje fráze "have got". Viz následující příklady:

He has got some money.
They have got the train tickets.
I have got my homework.

Otázka se tvoří inverzí have a podmětu. Fráze "have got" se rozdělí a mezi její části se vloží podmět, takže vznikne:

Has he got some money?
Have they got the train tickets?
Have you got your homework?

6.2.2. Samostatné >>"have"<<

Sloveso have mění tvar ve třetí osobě jednotného čísla:

jednotné č.

I have
you have
he, she, it has

množné č.

we have
you have
they have

Samostatné "have" se chová gramaticky stejně, jako jakékoli jiné anglické významové sloveso. Zní-li tedy oznamovací věta: "They have a dog." pak je otázka následující: "Do they have a dog?" a nakonec zápor: "They don't have a dog."

6.2.3. >>"Have something done"<<

Fráze "have something done" zdůrazňuje, že podmět není vykonavatelem činnosti. Například věta "I have my car repaired." znamená, že auto je moje, že je rozbité, a že si zavolám někoho jiného, například opraváře, aby mi auto opravil.

Tato fráze vždy obsahuje sloveso "have", potom předmět činnosti a nakonec participium slovesa značícího činnost. Viz příklady níže:

"Players have the dress washed in the laundry." (= někdo jim dresy vypere) "We will have the room redecorated". (= někdo přijde a vymaluje náš pokoj) "We had the text translated professionally before we sent it." (= překladatel přeložil náš text než jsme ho poslali) "Do you have your garden done or do you do it yourself?" (= zaměstnáváte zahradníka?)

6.3 Modální slovesa

Modální slovesa (can, could, must, may, might, shall, should, will, would) mají pouze jediný tvar.

Existují také zkrácené tvary "shall" ('ll), "will" ('ll) a "would" ('d)

Příklady:

I'll go tomorrow.
They'll be here later.
She'd come if she could.

Zápor se tvoří přidáním "not": "can not" se píše jako jedno slovo: cannot.

U ostatních je tomu následovně: could not, must not, atd.

Zkrácené tvary: can't – couldn't – mustn't – mightn't – shan't – shouldn't – won't – wouldn't

V otázkách stojí modální slovesa před podstatným jménem nebo zájmenem.

Příklad:

Can you speak English?
Will John and his wife and friends come?
May I come in?

6.3.1 Sloveso "can"

Sloveso "can" je modální sloveso a má dva významy. Buď vyjadřuje to, že někdo něco umí, anebo to, že někdo něco může. Na konkrétní význam lze usuzovat jedině z kontextu.

Sloveso "can" se, stejně tak jako ostatní modální slovesa, nikdy nemění:

jednotné č.

I can
you can
he, she, it can

množné č.

we can
you can
they can

Otázku tvoříme podobně jako u slovesa "be" inverzí:

Can he swim?
Can a child smoke a cigarette?

Zápor se tvoří přidáním přípony "-not" ke slovesu, a tak vzniká:

He cannot swim.
A child cannot smoke a cigarette.

Častěji se však not zkracuje:

He can't swim.
A child can't smoke a cigarette.

6.3.2 Budoucí čas, sloveso >>"will"<<

Sloveso "will" je modální sloveso, které mělo původně význam slovesa "want" (např."the engine will not start"), nicméně v dnešní době se s jeho pomocí ve většině případů vyjadřuje budoucnost. Sloveso "will" nemění svůj tvar, stejně jako ostatní modální slovesa:

jednotné č.

I will
you will
he, she, it will

množné č.

we will
you will
they will

Otázku tvoříme podobně jako u slovesa "be" inverzí:

Will he come on time?
Will they build a new motorway here?

Zápor se tvoří přidáním přípony "-not" ke slovesu, a tak vzniká:

He will not come on time, he will come late.
They will not build anything here.

Častěji se však zápor zkracuje, avšak ve zkráceném tvaru se samohláska kořenu "i" změní na "o", což má své historické důvody, a tak vzniká:

He won't come on time, he will come late.
They won't build anything here.

6.3.3 >>"Would"<< a fráze >>"Would like"<<

Would je konjunktiv a minulá forma slovesa "will". Would se používá tehdy, mluvíme-li o možnostech, ne o skutečnosti:

"If I were a prince of Persia, I would live in a great palace."

Fráze "I would like" je způsob, jak slušně a formálně vyjádřit, že něco chceme. Skládá se z modálního slovesa "will" v konjunktivu "would" a slovesa "like" v infinitivu.

Této fráze se obvykle užívá v restauracích při objednávání jídla, v obchodech, když o něco žádáme prodavače, nebo při jiných příležitostech, kdy chce mluvčí působit slušně a formálně.

Obě slovesa se nemění v žádné z osob:

I would like a cup of tea.
He would like a cup of tea.
They would like a cup of tea.

6.3.4 >>"Must" a "have to"<<

Must je modální sloveso, jež vyjadřuje potřebu nebo povinnost. Podobně jako can a must se také nemění v žádné z osob.

jednotné č.

I must
you must
he, she, it must

množné č.

we must
you must
they must

Otázka se tvoří inverzí:

>> Must we really get up at 5 a.m.?<<

Zápor může být poněkud matoucí. Gramatický zápor slovesa must je "mustn't" (v nezkráceném tvaru "must not"<<), avšak logický zápor slovesa must je "needn't" ("need not"). "Must not" je zakazující zápor. "Need not" je slabý, připouštějící zápor. Několik příkladů:

Son: "Must we really get up at 5, dad?" Father: "No, you needn't, you can stay at home, if you like. But if you want to go with me for a trip, you must. But remember, we must not tell your mum, it is a surprise for her."

6.3.4.1 >>"have to"<<

Sloveso must nemá minulý tvar nebo konjunktiv. Pro tvorbu dalších gramatických časů využívá frázi "have to". Budoucí čas vypadá následovně:

I will have to go out.
You will have to go out.
He will have to go out. etc.

zatímco minulost:

I had to go out.
You had to go out.
He had to go out. etc.

a předpřítomný čas:

I have had to go out.
You have had to go out.
He has had to go out. etc.

V přítomném čase se význam "have to" liší od významu "must". Výrazem "must" mluvčí vyjadřuje to, o čem je přesvědčen, zatímco s pomocí "have to" říká k čemu je nucen proti své vůli. Například:

I must stop smoking. People who smoke smell terribly and die early.
I have to stop smoking. Doctor told me, but I do not want to.

6.3.4 >>"Should"<<

"Should" vyjadřuje morální závazek. Původně jde o konjunktiv a minulý čas sloesa "shall". "Shall" se v moderní angličtině využívá méně s výjimkou některých frází jako např.: "What shall I do now?".

Sloveso "should" se, stejně tak jako ostatní modální slovesa, nikdy nemění:

jednotné č.

I should
you should
he, she, it should

množné č.

we should
you should
they should

Zápor se tvoří přidáním "not":

You should not steal.

which is often contracted into:

You shouldn't steal.

Otázku tvoříme inverzí:

"Should I stay?"
"Should we help them?"

6.3.4. >>"May"<<

"May" vyjadřuje možnost nebo svolení. Příklad:

May I open the window, madam?
May I ask you to help me?

V jeho původním významu se dnes sloveso "may" užívá méně, častěji se používá jako příslovce s významem "snad, asi".

It may rain today, so I better take my umbrella with me.

(= The rain will probably come....)

Časování tohoto slovesa je následující:

jednotné č.

I may
you may
he, she, it may

množné č.

we may
you may
they may

Minulý čas a kondicionál slovesa may je might, v dnešní době se ho užívá jako synonyma may, přičemž značí o něco menší pravděpodobnost než may:

It might rain today, so I better take my umbrella with me.

(= Existuje jistá možnost, že dnes bude pršet....)

6.4. Pomocné sloveso >>"do"<<

Sloveso "do" obecně znamená něco dělat nebo vykonat "make or carry out". Velmi často se však také používá jako pomocné sloveso. To znamená sloveso, s jehož pomocí vytváříme otázky a zápory.

Přítomný čas

oznamovací věta: I often visit exhibitions.
otázka: Do you often visit exhibitions?
zápor: He does not visit exhibitions at all.

Minulý čas

oznamovací věta: I visited one last week.
otázka: Did you visit your grandmother in the hospital?
zápor: He did not visit her there.

Často dochází ke zkrácení:

I do not like that, mum. - I don't like that, mum.
We did not know that before. - We didn't know that before.

6.4.1 Otázky s >>"do"<<

Většina anglických významových sloves tvoří otázky s pomocí slovesa "do". Tento způsob dovoluje zachovat strukturu oznamovací věty:

PODMĚT - SLOVESO - PŘEDMĚT - PŘÍSLOVEČNÁ URČENÍ
David and Natalie - watch - TV - at home?

Před celou konstrukci se pouze postaví DO:

DO - SUBJECT - VERB - OBJECT - ADVERBIALS
Do - David and Natalie - watch - TV - at home?

Začíná-li otázka některým z tázacích zájmen (WH-question), věta se zase nemění, pouze toto zájmeno umístíme na začátek věty:

ZÁJMENO - DO - PODMĚT - SLOVESO - PŘEDMĚT - PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ
Why - do - David and Natalie - watch - TV - at home?

Všimněte si, že sloveso DO nese všechny gramatické znaky (koncovku minulého času -ed, změnu v třetí osobě j.č. přidáním -s, atd.), zatímco významové sloveso zůstává ve formě infinitivu. Viz následující příklady:

He lik*es* jazz.
Do*es* he like jazz?
She work*ed* in the factory.
D*id* she work in the factory?

6.4.2. Zápor se slovesem >>"do"<<

Většina anglických významových sloves tvoří zápor pomocí slovesa "do". Sloveso do se zápornou částicí not se přidávají před významové sloveso. Viz příklady níže:

I like jazz.
I do not like jazz.

V běžné řeči dochází ke zkrácení:

I don't like jazz.

Sloveso do opět nese všechny gramatické znaky, zatímco významové sloveso (v tomto případě like) zůstává v infinitivu.

David like*s* classical music.
David do*es* not like classical music.

V běžné řeči dochází ke zkrácení:

David does*n't* like classical music.

6.4.3. >>To make<< a >>"to do"<<

Vedle své gramatické funkce má sloveso "do" i plný význam - udělat, vykonat a blíží se tak významu slovesa "to make". Následující výklad by nám měl pomoci při rozlišování těchto dvou sloves.

TO MAKE obecně znamená vytvořit něco, a TO DO vykonat nějakou činnost, někdy se však musíte slovní spojení naučit zpaměti:

MAKE

make a phone call
make an appointment
make arrangements
make a photocopy
make a cup of tea or coffee
make a change
make a mistake
make a noise
make a promise
make a plan
make money

do a job
do the washing
do the washing up
do the dishes
do the shopping
do a favour
do an exercise
do the housework
do a course
do a lot of sport
do justice

6.5. Frázová slovesa

Frázová slovesa jsou výrazy obvykle sestávající ze slovesa a předložky. Takové fráze mají vedle svého doslovného významu ještě další odvozený význam, který se od doslovného významu často velmi liší. Viz příklady níže:

look out (= dávat pozor)
speak up (= mluvit hlasitěji)
give up (= vzdát se)
go on (= pokračovat)

odvozených významů je často několik:

make up (= aplikovat na obličej make up, = udobřit se s někým, = vymyslet si něco)

V monoha slovnících najdete seznam frázových sloves a bohužel vám nezbyde nic jiného, než se je naučit.

6.6. Imperativ

Vytvářet příkazy a instrukce je v angličtině snadné, protože v tomto jazyce existuje jen jediný způsob, jak oslovovat ostatní lidi - YOU. Nezáleží na tom, jestli mluvíte k jediné osobě nebo více lidem. Nezáleží na tom, jestli mluvíte k někomu mladému nebo starému, příteli nebo k někomu, koho neznáte. Chcete-li utvořit kladný imperativ, použijte infinitiv slovesa (bez "to").

Příklad:

Sit down.
Come here.
Listen everybody.
Tell me your name.
Open the window.
Help me!

Chcete-li působit zdvořileji, můžete použít slovo "please", nebo úplně jiné konstrukce, např. "Will you sit, please?", "Could you open the window, please?", nebo "Would you mind sitting down, please?". Chcete-li vytvořit záporný imperativ, postavte před infinitiv (bez "to") DON'T.

Příklady:

Don't sit down.
Don't open the window.
Don't do that.
Don't worry!

6.7. Gramatické časy

Angličtina oplývá množstvím gramatických časů. Badatelé se různí v tom, kolik jich přesně je. Lze však napsat, že angličtina má přítomný a minulý čas, z nichž každý utváří následující typy: prostý, průběhový, perfektum a průběhové perfektum. Angličtina je také s to vyjadřovat budoucnost. Nejjednodušším způsobem tak činí s pomocí slovesa will. Budoucnost, podobně jako přítomný a minulý čas, vytváří prostý typ, průběhový typ, perfektum a průběhové perfektum.

6.7.1. Přítomný prostý čas

Tímto gramatickým časem se nejčastěji vyjadřuje:

to, co je obecně pravdivé: Sun rises in the East.
často se opakující děj: I usually leave home at 8.

Přítomný prostý čas má pouze jedinou odlišnou koncovku a tou je -s ve 3. osobě j.č. (he, she, it). Ve všech ostatních osobách se používá základní tvar:

jednotné č.

I drive
you drive
he, she, it drives

množné č.

we drive
you drive
they drive

6.7.2. Přítomný průběhový čas

Tento čas se využívá tehdy, když chceme:

vyjádřit to, že nějaká činnost právě probíhá
vyjádřit to, že je určitá činnost jednorázová
zdůraznit intenzitu nějaké činnosti
mluvit o budoucnosti

Příklad:

I am just driving, can you call me later?
Normally he works at this time of the day, but today he is seeing the doctor.
I am working like a mule and I am making real big money!

Tvoří se s pomocným slovesem be a koncovkou -ing u významového slovesa. Koncovka -e mizí, uzavřené slabiky zdvojují poslední souhlásku:

Příklady změn u sloves:

koncovky -e:

drive - driving
leave - leaving
give - giving

zdvojení:

stop - stopping
sit - sitting

Příklad:

He is driving at the moment, he can't speak.

Často se užívá zkrácených tvarů:

He's driving at the moment, he can't speak.
I'm working like a mule, and I'm making big money.

6.7.2.1. Přítomný průběhový čas vyjadřující budoucnost

Použije-li se tento čas k vyjádření budoucnosti, jedná se o budoucnost plánovanou. Podobá se frázi "to be going to".

What time are you leaving tomorrow morning?
I am traveling to London next Friday.

(= kdy plánuješ odjet?, plánuji jet do Londýna)

6.7.3 Předpřítomný čas

Předpřítomným časem se často otevírá konverzace. Vyjadřuje také osobní zaujetí nebo emoce. často se využívá při hovoru o vlastních zkušenostech a zážitcích. Může se vztahovat jak k minulosti, tak i k přítomnosti.

Have you heard the famous singer ...
What have you done!
He's been to Egypt. (zná to tam, má tu zkušenost)

Pravidelně se vyskytuje vedle těchto příslovců: "ever, never, recently, since, for, two times, yet. <<"

Tvoří se následovně:

sloveso "have" a koncovka "-ed" u pravidelných sloves: He has opened the door!
sloveso "have" a třetí tvar u nepravidelných sloves: He has gone.

6.7.4. Předpřítomný průběhový čas

Předpřítomný průběhový čas vyjadřuje činnost,

jejíž vliv sahá do přítomnosti
která právě skončila

Oproti prostému předpřítomnému času zdůrazňuje trvání, intenzitu a osobní nasazení.

Tento čas se tvoří pomocným "have been" a "-ing" tvarem významového slovesa: s

What have you been doing? Your dress is so dirty!
We've been playing basketball since half past two.

6.7.5. Minulý prostý čas

Minulý prostý čas se vztahuje k minulosti, obvykle se používá při vyprávění příběhů nebo k popisu sledu událostí. Často se jím mluví o detailech jako např. kdy, kde, v kolik a kdo něco udělal. Téměř vždy vyžaduje nějaké časové zasazení - buď explicitní nebo vyplývající z kontextu.

Příklad:

He came to the room, opened a window, switched off the light and waited.
What did you do last night?
I visited him at work.

Obvyklá časová určení spojená s minulým prostým časem jsou: ago, at ten, last night, late that afternoon, before two a clock, when he came to the room, (when she was) in the hospital, atd...

Minulý prostý čas se tvoří přidáním koncovky "-ed" k pravidelným slovesům.

Příklad:

- visit - visited

Nebo změnou kořene u nepravidelných sloves:

sit - sat

Tvar slovesa v minulém čase prostém je pro všechny osoby identický.

6.7.6. Minulý průběhový čas

Minulý průběhový čas se užívá k vyjádření toho, že nějaká činnost trvala určitou dobu. Skládá se ze slovesa "be" ve tvaru "was, were" and "-ing" tvaru významového slovesa.

I was listening to the radio when someone knocked on my door.

(= rádio už hrálo nějakou dobu, když někdo zaklepal)

While she was running, she was listening to the mp3 player.

(= dvě zároveň probíhající činnosti)

6.7.7. Předminulý čas

Předminulého času se užívá ke zdůraznění skutečnosti, že určitý děj v minulosti předcházel jinému ději v minulosti. Vytváří se s pomocným "had" a koncovkou -ed u pravidelných významových sloves nebo třetím tvarem u nepravidelných významových sloves.

He looked at the open door, which he had locked before he had left.

(= 1. zamkl dveře, 2. opustil dům, 3. někdo jiný dveře otevřel, 4. podíval se na ně)

Tento gramatický čas se často využívá v nepřímé řeči k vyjádření minulosti.

6.7.8. Předminulý průběhový čas

Předminulý průběhový čas se používá k vyjádření toho, že určitý intenzivní a déletrvající děj v minulosti předcházel jinému ději v mnulosti. Tento gramatický čas se vytváří s pomocí had been a koncovky -ing u významového slovesa.

He was looking at the door, which he had been trying to open for almost two hours without a success.

6.7.9. Budoucí čas s "will"

Budoucího času s will se používá v následujících situacích:

bezprostřední reakce (When? On Friday? OK, so I will change my schedule.)
slib (I will give you the money back after the weekend.)
předpověď (He will never make a good sportsman!)

6.7.10. Budoucí čas s >>"to be going to"<<

Budoucího času s to be going to se užívá v následujících situacích:

plánovaná činnost (We are going to take part at the World championship this year.)
velmi pravděpodobná blízká budoucnost (He is riding 50m ahead of the peloton. He is going to win this race.)

Otázku vytvoříme inverzí s pomocí slovesa be:

Are they going to take part at the World Championship?
Is he going to win the race?

Zápor vytvoříme s pomocí slovesa be a not:

We are not going to take part at the World championship this year.
He isn't going to win this race.

Všimněte si: V běžné angličtině se k vyjádření plánované budoucnosti často používá přítomný průběhový čas namísto to be going to.

We are going to Egypt in November.

6.8. Tázací dovětky - short answers

Na otázky se v angličtině běžně neodpovídá samotným Yes nebo No. K těmto slovům se přidává pomocné sloveso užité v otázce a podmět. Kladná odpověď vypadá následovně:

Do you like tennis?
Yes, I do!

Pokud je odpověď záporná, většinou dochází ke zkrácení:

Do you like driving?
No, I don't

Nevyužívá se pouze sloveso "DO". V odpovědi užíváme to sloveso, kterým začínala otázka.

ARE you prepared for the match?
Yes, we ARE.
No, we AREN'T.
WILL you arrive late?
Yes, I WILL.
No, I WON'T.
CAN you guess what chance we have?
Yes, I CAN.
No, I CAN'T

6.9. Vedlejší věty s IF

V angličtině existují větné konstrukce, v nichž se použítí výrazu IF řídí určitými pravidly. Tato pravidla jsou tři,

1st conditional - reálná podmínka v budoucnosti
2nd conditional - nereálná podmínka v přítomnosti
3rd conditional - nereálná podmínka v minulosti

6.9.1 První kondicionál

Vyjadřuje reálnou podmínku v budoucnosti. Pužívá se, když chceme spekulovat o budoucnosti. Sloveso následující po IF je v přítomném čase, avšak vyjadřuje budoucnost.

If I study at Oxford, I will have a great chance to find a job.
If it rains, the track will be wet.

6.9.2 Druhý kondicionál

Vyjadřuje nereálnou podmínku v přítomnosti. Používá se, když chceme mluvit o tom, co by se stalo, kdyby byla přítomnost jinak. Sloveso následující po IF je v minulém čase, avšak vyjadřuje přítomnost.

If I were you, I would start exercising now.
If they gave me the chance, I could show them.

6.9.3 Třetí kondicionál

Vyjadřuje nereálnou podmínku v minulosti. Používá se, když chceme spekulovat o tom, co by se bylo mohlo stát, kdyby se věci v minulosti udály jinak. Sloveso následující po IF je v předpřítomném čase.

If they had secured the entry, the fans would not have broken inside.

A jelikož je tato konstrukce dlouhá, lze ji zkrátit inverzí:

Had they secured the entry, the fans would not have broken inside.

6.10. Nepřímá řeč

Termín "přímá řeč" označuje přesně ty větné konstrukce, které někdo použil, když mluvil. Přímá řeč se označuje uvozovkami.

Příklad:

Jack said “I'm English”.

Nepřímá řeč se používá v situaci, kdy mluvíme o tom, co někdo řekl. V tomto případě se uvozovky nepoužívají. Není chybou použijeme-li po slovesech "say", "tell", atd. spojku THAT, ale když je věta kratší a jednodušší, lze ji vypustit.

Příklad:

Jack said (that) he was English.

Všimněte si: Po slovese "tell" se musí požít předmět nepřímý. Pokud chcete použít nepřímý předmět po slovese "say", musíte použít předložku "to".

Příklady:

Jack said (that) he was English.
Jack said to me (that) he was English.
Jack told me (that) he was English.

Pořadí slov v nepřímé řeči zůstává stejné jako v řeči přímé, často je však zapotřebí změnit tvar slovesa, gramatický čas, osobní a přivlastňovací zájmena a časová určení.

Příklady:

Direct: Jack said: “I'm going to Italy with my boss next week.”
Indirect: Jack said (that) he was going to Italy with his boss the following week.
Direct: Mary said to me: “I saw your sister yesterday.”
Indirect: Mary told me (that) she had seen my sister the day before.

Pokud chceme nepřímou řečí vyjádřit otázku, výsledkem není otázka, ale tvrzení a tak se nepoužívá pořadí slov otázky ani tázací pomocná slovesa DO, DOES, DID. Jestliže přímá otázka začíná tázacím výrazem jako je třeba WHO, WHERE, WHAT, WHEN atd., pak nepřímá otázka začíná slovem IF nebo WHETHER.

Příklady:

Direct: They asked me: “What's your name?”
Indirect: They asked me what my name was.
Direct: She said: “Do you understand?”
Indirect: She asked me if (whether) I understood.
Direct: “Where do you want to go?” he asked.
Indirect: He asked me where I wanted to go.

6.11. Trpný rod

Trpný rod se nejčastěji využívá v oficiálních textech, prohlášeních anebo tehdy, je-li konající nevýznamný.

Smoking will be prohibited at the bus stops.
Passengers are requested to avoid use of drugs on board.
Packet of unknown origin was found in the park last night.

Trpný rod se tvoří:

slovesem "be" a koncovkou -ed přidanou ke kořenu pravidelných sloves: These sheets are printed by the D-14xl machine.
slovesem "be" a třetí formou nepravidelných sloves: Many cars are made in East Asia.

6.12. Infinitiv

Infinitiv každého anglického slovesa je jeho základní tvar s předložkou to.

to be
to invest

Po mnoha slovesech následuje infinitiv:

I am here to help you.
He has decided to go.

Infinitiv bez předložky "to" se používá po modálních slovesech a několika dalších slovesech.

help - Can you help me move the flag to the corner?
make (ve smyslu nutit někoho k něčenu) - The coach made his boys believe they can win.
let - Let him test the new track.

Infinitivem se často nahrazují celé věty, vysvětlujeme-li důvod nebo účinek.

We opened the door to see the new visitor
She came to ask us for an advice.
Everybody plays to win, not to lose.

6.13. Gerundium

Gerundium je "-ing" tvar slovesa s významem podstatného jména.

Seeing is believing.
Understanding how to hit the ball is essential.

6.13.1 >>Like, start, go<<

V angličtině exitují slovesné fráze, po kterých musí následovat gerundium, například:

I like driving fast.
He started training our club last year.
They hate playing tennis on grass.

Jsou to většinou slovesa významem podobná následujícím: like/dislike, go, stop/start/continue.

6.14. Přítomné participium

Přítomné participium je "-ing" tvar slovesa s významem přídavného jména.

Playing professionals recommend these cleats.
The turning wheel is a symbol.

7. Spojky

Spojky jsou výrazy, které spojují věty a propůjčují těmto vztahům určitý význam. Poměry mezi větami mohou být slučovací, odporovací, důvodové a další. V běžné řeči jsou spojky důležité při vyjadřování souvislosti vět, které mluvčí pronáší. Viz následující příklad:

Spojky:

I like ice-hockey AND canoeing. (slučovací poměr)
We can EITHER win OR lose. (vylučovací poměr)
She is rather big and heavy BUT she is definitely not slow. (odporovací poměr)

Spojování vět:

We went out EVEN THOUGH the weather was terrible. (situace nezabránila činnosti)
They underestimated the other players AND SO they lost the game (prohra je důsledkem podcenění)
I really appreciate your offer, HOWEVER I have reasons to refuse it. (nabízená hodnota není dostatečná k tomu, aby překonala překážku)

8. Čísla, Data, Čas

8.1. Čísla

	ZÁKLADNÍ	ŘADOVÉ
1	one	first
2	two	second
3	three	third
4	four	fourth
5	five	fifth
6	six	sixth
7	seven	seventh
8	eight	eighth
9	nine	ninth
10	ten	tenth
11	eleven	eleventh
12	twelve	twelfth
13	thirteen	thirteenth
14	fourteen	fourteenth
15	fifteen	fifteenth
16	sixteen	sixteenth
17	seventeen	seventeenth
18	eighteen	eighteenth
19	nineteen	nineteenth
20	twenty	twentieth
21	twenty-one	twenty-first
22	twenty-two	twenty-second
… atd
30	thirty	thirtieth
40	forty	fortieth
50	fifty	fiftieth
60	sixty	sixtieth
70	seventy	seventieth
80	eighty	eightieth
90	ninety	ninetieth
100	one hundred	one hundredth
101	one hundred and one	one hundred and first
… atd
1000	one thousand	one thousandth
1001	one thousand and one	one thousand and first
… atd
1237	one thousand two hundred and thirty-seven	one thousand two hundred and thirty-seventh
… atd
1000000	one million	one millionth

Všimněte si:

one hundred, one thousand, one million lze vyjádřit také jako a hundred, a thousand, a million.
hundred, thousand a million se nemění, například "two hundred euros", "three thousand cars", "six million inhabitants". Plurál "s" se spolu s nimi používá jen tehdy, mají-li význam podstatného jména; např.: "hundreds of people", "thousands of cars", "millions of euros".
ZERO lze také vyjádřit jako NOUGHT. Např.: 0.05 lze vyslovit jako "zero point zero five" nebo "nought point nought five".
u telefonních čísel se vyslovuje každé číslo zvlášť, místo nuly se často používá písmeno O: např.: 349609 je three four nine six oh nine.
při udávání výsledků ve fotbale se místo ZERO používá NIL, např.: 4-0 is four nil.
v tenise se místo ZERO používá LOVE: 6-0 je "six love".

8.2. Řadové číslovky a data

Řadové číslovky můžete vidět v tabulce v článku 8.1. Řadové číslovky se často píší ve formě čísla a zkratky: first – 1st, second – 2nd, third – 3rd, a všechny ostatní s "th", např.:

fifteenth – 15th, ninety-sixth – 96th.

Řadových číslovek se také využívá k vyjadřování zlomků, kromě poloviny ("half") a čtvrtiny ("quarter"), např.: "two thirds", "three fifths" a dat, např.: 1st January – "the first of January" nebo January 1st – "January the first".

Letopočty do roku 2000 se vyslovují jako dvě oddělená čísla, např.:

1492 – fourteen ninety two
1941 – nineteen forty-one.
1600, 1700 etc. se vyslovují sixteen hundred, nineteen hundred atd.,

Pro rok 2000 a následující roky používáme "two thousand", "two thousand and one, two thousand and two" etc.

8.3. Čas a hodiny

V anglicky mluvících zemích se nepoužívá čas ve 24-hodinovém formátu, místo toho se používají zkratky a.m. a p.m.. Čas lze udávat v "digitální" formě, nebo "tradičně":

4 a.m.	It's four a.m.	It's four o'clock.
4.05	It's four oh five.	It's five past four.
5.10	It's five ten.	It's ten past five.
6.15	It's six fifteen.	It's quarter past six.
7.20	It's seven twenty.	It's twenty past seven.
8.25	It's eight twenty-five.	It's twenty-five past eight.
9.30	It's nine thirty.	It's half past nine.
10.35	It's ten thirty-five.	It's twenty-five to eleven.
11.40	It's eleven forty.	It's twenty to twelve.
12.45	It's twelve forty-five.	It's quarter to one.
13.50	It's one fifty p.m.	It's ten to two.
14.55	It's two fifty-five p.m.	It's five to three.
15.00	It's three p.m.	It's three o'clock.