Gramatická příručka

Rod podstatných jmen

Podstatná jména mohou být ženského nebo mužského rodu.

Základní koncovky podstatných jmen jsou:

Existují ale i podstatná jména zakončená na -a, která jsou mužského rodu (mnohá z nich jsou původem z řečtiny).

Příklad:

• Mužský rod: poeta, telegramma, problema

Naopak existují podstatná jména zakončená na -o, která jsou ženského rodu.

Příklad:

• Ženský rod: foto, mano, auto

Některá podstatná jména zakončená na -a označují osoby ženského i mužského rodu.

Příklad:

• turista, artista

Koncovka -e může být stejná pro oba rody, proto je zapotřebí si rod podstatného jména zapamatovat.

Příklad:

• Mužský rod: studente, ristorante, padre
• Ženský rod: madre, sete, automobile

Jména označující národnost se mohou odvodit od přídavného jména stejně jako název jazyka, a to přidáním členu před tvar mužského rodu.

Příklad:

• Il signore è slovacco.

Množné číslo podstatných jmen

Množné číslo podstatných jmen se v italštině liší od ostatních evropských jazyků: ve španělštině a angličtině se množné číslo tvoří přidáním koncového s k podstatnému jménu, ale v italštině se koncovky mění. Albero v jednotném čísle se změní na alberi v čísle množném: změnou koncovky -o na -i se délka slova nemění.

Příklad:

• Mužský: bambino - bambini, padre - padri
• Ženský: bambina - bambine, madre - madri

Zůstávají neměnná podstatná jména:

1. zakončená přízvučnou samohláskou

• il menù - i menù
• la città - le città

1. jsou zakončená souhláskou (převážná část cizích podstatných jmen)

• il bar - i bar

1. zakončená na -i

• la crisi - le crisi

Pokud je -i přízvučné, koncové -o se pouze nahradí samohláskou -i.

Příklad:

• lo zio - gli zii

Pokud je ale přízvuk jinde, množné číslo se bude psát pouze s jedním -i.

Příklad:

• l'armadio - gli armadi

Ženská podstatná jména zakončená na -o, obvykle zkrácená podstatná jména, se nemění.

Příklad:

• la radio - le radio
• výjimka la mano - le mani

Dvojice uomo, uomini se liší od ostatních v počtu slabik.

Slova zakončená na -cio a -gio tvoří množné číslo koncovkami -ci a -gi.

Příklad:

• il formaggio - i formaggi

Slova zakončená na -co a -go tvoří množné číslo koncovkami -ci a -gi nebo -chi a -ghi v závislosti na různých faktorech, z nichž nejdůležitejší je přízvuk.

1. pokud má slovo přízvuk na předposlední slabice, koncovky se mění na -chi a -ghi:

• il ceco - i cechi
• il parco - i parchi
• výjimky l'amico x gli amici, il nemico x gli nemici, il greco x i greci
• l'albergo - gli alberghi
• výjimka l'asparago x gli asparagi

1. naopak

• il tecnico - i tecnici

Slova zakončená na -cia, -gia tvoří množné číslo následovně:

1. -i zůstává, pokud je poslední písmeno před koncovkou samohláska

• la camicia - le camicie
• la valigia - le valigie

1. -i se vypouští, pokud je to souhláska

• l'arancia - le arance
• la spiaggia - le spiagge

Pokud je přízvuk na -i, podstatné jméno se nemění.

Příklad:

• la farmacia - le farmacie

Ženská podstatná jména zakončená na -ga končí vždy na -ghe.

Příklad:

• la strega - le streghe

Ženská podstatná jména zakončená na -ca končí vždy na -che.

Příklad:

• l'amica - le amiche

Člen určitý a neurčitý v jednotném čísle

Člen určitý označuje věc nebo osobu, o které se již hovořilo.

Člen neurčitý označuje neznámou věc nebo osobu, o které se hovoří poprvé.

Člen se vynechává v těchto případech:

• před jmény osob a měst
• před přivlastňovacími zájmeny, která stojí před názvy rodinných příslušníků v jednotném čísle
• v nadpisech a číslech

Příklad:

• Pietro lavora a Parigi.
• Ingresso libero, Grammatica italiana
• mia madre, mio padre

Členy jsou:

• mužský jednotné číslo

• ženský jednotné číslo

Člen mužského rodu lo nebo uno předchází podstatná jména, která začínají na s + souhláska nebo z.

Příklad:

• lo studente, lo zero
• uno studente, uno zero

Člen mužského rodu l' nebo un předchází podstatná jména, která začínají samohláskou.

Příklad:

• l'albergo, l'anno
• un albergo, un anno

Naopak člen ženského rodu un', který stojí před podstatným jménem začínajícím na samohlásku, na rozdíl od neurčitého členu mužského rodu, má apostrof.

Příklad:

• un'entrata, un'opera

Člen určitý a neurčitý v množném čísle

Členy určité v množném čísle jsou:

• mužský

• ženský

Italština nemá neurčitý člen v množném čísle. Tam, kde by se člen neurčitý v množném čísle použil, italštině používá člen dělivý nebo přídavné jméno neurčité jako alcuni nebo qualche.

Člen dělivý

Člen dělivý (tvořený předložkou di + člen určitý) označuje blíže neurčenou část nějakého většího celku.

Členy dělivé jsou:

• jednotné číslo

• množné číslo

Příklad:

• Desiderano del formaggio?
• Prendo delle pesche.
• Prendo dell'aranciata.

Přídavné jméno >>BUONO<<

Pokud přídavné jméno buono stojí před podstatným jménem, chová se jako člen neurčitý.

• buon giorno
• buon appetito
• buono studente
• buona sera
• buon'idea

Přídavná jména >>BELLO<< a >>QUELLO<<

Pokud přídavné jméno bello stojí před podstatným jménem, má různé koncovky:

• un bel castello, bei castelli
• un bello spagnolo, begli spagnoli
• un bell'albergo, begli alberghi
• una bella signora, belle signore
• una bell'italiana, belle italiane

V ostatních případech má koncovku přídavného jména bello, belli, bella, belle.

Příklad:

• Questa città è bella.
• Queste ragazze sono belle.

Zájmena přivlastňovací

Zájmena přivlastňovací se používají k upřesnění toho, komu osoba, zvíře nebo věc patří. Přivlastňovacímu zájmenu vždy předchází člen určitý nebo předložka se členem.

Kromě šesti základních zájmen mio, tuo, suo, nostro, vostro, loro existují další dvě přivlastňovací zájmena ve třetí osobě, proprio a altrui:

• proprio se používá pouze pokud ten, kdo něco vlastní, je podmětem ve větě
• altrui je neměnné a vyjadřuje cizí (ve skutečnosti se jako zájmeno používá velice zřídka).

Zájmena osobní

Zájmena osobní mají různé tvary v závislosti na osobě, čísle, rodě a funkci.

Osobní zájmena, která mají funkci podmětu jsou následující:

• jednotné číslo:

• množné číslo:

V hovorové italštině se používají tvary lui, lei a loro. Tvary egli, ella a essi, esse pro osoby se používají převážně v psané italštině. Pro zvířata a věci se používají esso, essa, essi, esse.

Zájmena, která mají funkci předmětu, mají tyto tvary:

přízvučná, protože je na nich přízvuk:

Příklad:

• C'è un pacco per te.
• Cercate lui o lei?

nepřízvučná, protože přízvuk je až na následujícím slově a dělí se následovně:

• přímá - odpověď na otázku Koho? Co?:

• nepřímá - odpověď na otázku Komu?:

Příklad:

• Cerca la borsa? Sì, la cerco.
• Vedi spesso la zia? Sì, la vedo spesso.

Příklad:

• Scrivi a Francesco? Sì, gli scrivo.
• Telefoni a Maria? Sì, le telefono.

Pro zdvořilostní formu se používají zájmena Le a La.

Příklad:

• ArrivederLa.

Tvary lo a la, pokud stojí před samohláskou, se mohou zkrátit.

Příklad:

• Lo ascolto. L’ascolto.
• La ascolto. L’ascolto.

Osobní zájmena v oznamovacím způsobu stojí před slovesem:

Příklad:

• Ti cerco.
• Perchè mi cerchi?

V rozkazovacím způsobu a infinitivu následují za slovesem a píší se s ním dohromady:

Příklad:

• Salutalo da parte mia.
• Non cercarmi.
• Devi telefonargli.

Ve zdvořilostní formě stojí vždy před slovesem, a to v oznamovacím i v rozkazovacím způsobu.

Příklad:

• Lo conosce?
• Mi scriva.
• Non li disturbi.

Složená zájmena

V některých případech můžeme ve větě použít více jak jedno zájmeno. V těchto případech se označují jako zájmena složená.

Kombinují se následovně:

Příklad:

• Domani mattina gli do le chiavi. - Domani mattina glieli do.
• Vi farò vedere le lettere. - Ve le farò vedere.
• Ti mando lo stipendio. - Te lo mando.

Zájmena mi, ti, ci, vi a si, pokud se spojují s dalším zájmenem, mění -i na -e.

Příklad:

• Marco mi scrive una lettera. - Marco me la scrive.

Zájmeno gli přidává -e a píše se dohromady.

Příklad:

• Marco scrive una lettera a sua madre. - Marco gliela scrive.

Mají stejné postavení jako jedno samostatné zájmeno.

Příklad:

• me la compro, ce li danno

Se slovesy typu potere mohou mít dvě možná postavení.

Příklad:

• posso comprarmele - me le posso comprare

V rozkazovacím způsobu stojí za slovesem a píší se s ním dohromady.

Příklad:

• Salutalo. Non dirmelo.

Pokud stojí za slovesem 2. osoby rozkazovacího způsobu jednotného čísla fa', va', sta', da', di', první samohláska se zdvojuje (kromě gli):

Příklad:

• Dammi il tuo libro. Dimmelo.

Ve zdvořilostní formě stojí vždy před slovesem.

Příklad:

• Ci scusi. Glielo scriva.

Věty tázací

Věta tázací se tvoří:

• intonací - melodie stoupavá

• Questo ragazzo è straniero?

• pomocí tázacího zájmena nebo přídavného jména - melodie klesavá

• chi, che cosa, quale, quanto, quando

Příklad:

• Chi è questa signora?
• Che cosa è?
• Quando torni?

Před è se tvary DOVE a CHE COSA zkracují takto:

• Dov'è Michele?
• Che cos'è?

Zápor

Zápor se v italštině tvoří přidáním částice NON mezi podstatné jméno a sloveso.

Příklad:

• Io NON vado al cinema.
• Carlo e Pietro NON lavorano in pizzeria.

Musíme ale odlišit NON od NO v odpovědi:

Příklad:

• Vai al cinema? NO, NON vado al cinema.

Sloveso >>ESSERE<<

Sloveso >>AVERE<<

I. třída slovesná

I. třída slovesná zahrnuje slovesa zakončená na -ARE a je nejčastější.

Slovesa I. třídy slovesné mají následující koncovky:

• Sloveso PARLARE

Sloveso nemusí být doprovázeno osobním zájmenem jako v němčině, francouzštině nebo angličtině. Osobní zájmena se používají v případě zdůraznění.

Příklad:

• Lui lavora a Praga.
• Tu non studi l’inglese?

Slovesa zakončená na -ciare a -giare se časují následovně. Souhláska i se vyslovuje pouze v 2. osobě jednotného čísla, jinak se nevyslovuje.

• Sloveso COMINCIARE

• Sloveso MANGIARE

Slovesa zakončená na -CARE a -GARE se časují následovně. Výslovnost zůstává tvrdá a proto se před souhlásku i přidává samohláska h.

• Sloveso CERCARE

• Sloveso PAGARE

Slovesa zakončená na -IARE s nepřízvučným i mají v 2. osobě jednotného čísla a v 1. osobě množného čísla pouze jedno i.

• Sloveso STUDIARE

Všechna výše uvedená slovesa mají v infinitivu přízvuk na předposlední slabice, výjimkou je 3. osoba množného čísla, kde je přízvuk na třetí slabice od konce.

Příklad:

• parlo, comincio, cerco
• parlano, comincano, cercano

Slovesa s posunutým přízvukem mají v jednotném čísle přízvuk posunut na třetí slabiku od konce a ve 3. osobě od konce dokonce na čtvrté slabice od konce.

• Sloveso ABITARE

II. třída slovesná

II. třída slovesná zahrnuje slovesa zakončená na -ERE.

Slovesa II. třídy slovesné mají následující koncovky:

Sloveso VENDERE

III. třída slovesná

III. třída slovesná zahrnuje slovesa zakončená na -IRE. Liší se obzvláště přídáním, u četných sloves jako pulire, capire, preferire, přípony -isc-. Přípona se nepřidává v první a druhé osobě množného čísla. Mnoho dalších sloves, často používaných jako partire nebo sentire, tuto příponu nepřipojují.

Slovesa III. třídy slovesné mají následující koncovky:

Sloveso PARTIRE

Sloveso CAPIRE

Sloveso >>ANDARE<<

• příčestí andato
• budoucí čas andrò
• rozkazovací způsob vada

Sloveso >>VENIRE<<

• příčestí venuto
• budoucí čas verrò
• rozkazovací způsob venga

Sloveso >>USCIRE<<

• příčestí uscito
• budoucí čas uscirò
• rozkazovací způsob esca

Sloveso >>FARE<<

• příčestí fatto
• budoucí čas farò
• rozkazovací způsob faccia

Sloveso >>DOVERE<<

• příčestí dovuto
• budoucí čas dovrò
• rozkazovací způsob deva

Sloveso >>POTERE<<

• příčestí potuto
• budoucí čas potrò
• rozkazovací způsob possa

Sloveso >>VOLERE<<

• příčestí voluto
• budoucí čas vorrò
• rozkazovací způsob voglia

Sloveso >>DIRE<<

• příčestí detto
• budoucí čas dirrò
• rozkazovací způsob dica

Sloveso >>SAPERE<<

• příčestí saputo
• budoucí čas saprò
• rozkazovací způsob sappia

Sloveso >>BERE<<

• příčestí bevuto
• budoucí čas berrò
• rozkazovací způsob beva

Sloveso >>SALIRE<<

• příčestí salito
• budoucí čas salirò
• rozkazovací způsob salga

Sloveso >>DARE<<

• příčestí dato
• budoucí čas darò
• rozkazovací způsob dia

Sloveso >>STARE<<

• příčestí stato
• budoucí čas starò
• rozkazovací způsob stia

Sloveso >>RIMANERE<<

• příčestí rimasto
• budoucí čas rimarrò
• rozkazovací způsob rimanga

Sloveso >>PIACERE<<

• příčestí piaciuto
• budoucí čas piacerò
• rozkazovací způsob piaccia

Příčestí minulé

Tvoří se pomocí následujících koncovek:

Mnoho sloves II. e III. třídy, která jsou pravidelná, tvoří příčestí minulé nepravidelně:

Slovesa nepravidelná tvoří příčestí minulé:

• pravidelně

• nepravidelně

Minulý čas s pomocným slovesem >>AVERE<<

Minulý čas passato prossimo je nejvíce používaný. Tvoří se pomocí pomocného slovesa avere nebo essere v přítomném čase a příčestí minulého významového slovesa. Používá se k vyjádření již ukončených dějů, které mají následky v přítomnosti nebo nepředvídané děje, které přerušily již trvající děj.

Použití:

• nepravidelný děj, který se stal pouze jednou

• Da bambino una volta sono andato al mare.

• přesný děj, který se stal pouze jednou

• Mia zia ieri ha fatto dei dolci buonissimi.

• krátkodobý děj, který trval pouze okamžik

• Ieri è piovuto un po'.

• Sloveso AVERE

• I. slovesná třída - PARLARE

• II. slovesná třída - VENDERE

• III. slovesná třída - CAPIRE

Příklad:

• Dove hai messo le chiavi?
• Avete capito la lezione?

Částice non a osobní zájmena stojí před pomocným slovesem.

Příklad:

• Non ho avuto tempo.
• Ti ho portato le mele.

Příslovce già, mai, ancora, più obvykle stojí mezi pomocným slovesem a příčestím.

Příklad:

• Non ho mai avuto una macchina bianca.
• Hai già comprato le scarpe?

Pokud je pomocným slovesem sloveso avere, příčestí se nikdy neshoduje s podmětem, ale může se shodovat s předmětem přímým. Shoduje se s tímto předmětem v rodě a v čísle.

Příklad:

• Ti ho cercato. - muž
• Ti ho cercata. - žena
• Vi ho cercati. - muži
• Vi ho cercate. - ženy

Je-li předmět, který předchází slovesu, nahrazen zájmeny lo, la, li a le, je shoda povinná. V případě lo a la můžeme vypustit samohlásku a nahradit ji apostrofem.

Příklad:

• Non l'hai tornata?
• Li abbiamo comprati.

Minulý čas s pomocným slovesem >>ESSERE<<

Pokud je pomocným slovesem essere, příčestí se shoduje v rodě i v čísle.

• Sloveso ESSERE

Příklad:

• Sono stata in Francia.
• Siete stati al mare?

Stejný tvar má i sloveso stare.

• Sloveso PARTIRE

S pomocným slovesem essere se pojí především slovesa, která nemají předmět přímý, kromě sloves essere, stare a partire jsou to také:

Částice non a přídavná jména mají stejné postavení jako u sloves s pomocným slovesem avere.

Příklad:

• Non sono andato a dormire.
• Siete già tornati dalle vacanze?

Zvratná slovesa se pojí s pomocným slovesem essere.

Příklad:

• Non sono andato a dormire.
• Siete già tornati dalle vacanze?

Některá slovesa se mohou pojit buď se slovesem essere nebo avere a mají i odlišný význam.

• essere - pokud nemají předmět přímý

• Il viaggio è trascorso velocemente.
• Sono passato davanti la farmacia.

• avere - pokud mají předmět přímý

• Abbiamo trascorso un ora alla stazione.
• Hanno passato la vacanza al mare.

Slovesa dovere, potere, volere:

• pokud jsou použita odděleně, pomocným slovesem je avere

• Abbiamo dovuto.
• Non ho potuto.

• v opačných případech se řídí slovesem, které následuje

• Ho letto. - Ho voluto leggere.
• Sono rimasto. - Sono voluto rimanere.

Se zvratnými slovesy máme dvě možnosti:

• avere - zájmeno následuje po infinitivu

• Ho dovuto riposarmi.
• Abbiamo voluto divertirci.

• essere - zájmeno stojí před pomocným slovesem

• Mi sono dovuto riposare.
• Ci siamo voluti divertire.

Předložky se členem

Předložky se členem jsou přeložky spojené se členem určitým.

Příklad:

• Siamo le amiche del vostro professore.
• Siete allo stesso punto di ieri?
• Siamo tornati dalla Spagna.
• Ho tutta la responsabilità sulle mie spalle.
• Sei nella tua stanza?