Přehled gramatiky

4.1.1 "Some-, any-, no-, every-"

"Some, any, every" a "no" jsou samostatná slova, hojně se však používají i ve složeninách, zvláště pak spolu s "-one, -body, -where, -thing". Jejich užití se řídí určitými pravidly, ať už stojí samostatně, nebo jsou součástí složeného slova.

SOME- se používá hlavně v oznamovacích větách. Lze ho užít také tehdy, chceme-li nějak omezit výběr.

• Somebody wants to see you.
• I left my glasses somewhere on my table.
• This is something different.
• Yes, we have to admit, our club some problems. (čímž říkáme, že těch problémů není mnoho.)

ANY- se používá především v záporných větách nebo v otázkách. ANY- lze také užít v oznamovací větě, chceme-li vyjádřit neomezený výběr.

• Do you have any suggestions?
• Hallo! Is anybody here?
• There is't any chance to win.
• Anybody can enter the building, so it is hard to find the person.
• You can say anything but he will not believe you.

NO- značí absolutní negaci a vyloučení.

• We have nothing to hide.
• Nobody can play after the referee whistles.
• We have no idea about the price.

EVERY- značí celkové zahrnutí

• Everybody can make a mistake.
• He is so clever, has been everywhere, and seen everything.
• We cannot go to work everyday, we need some days off.
• Every single person has a right to live.

6.1.1. "Otázky se slovesem to be"

V běžné oznamovací větě se slovesem "be" je na prvním místě podmět, po něm následuje sloveso "be". Viz následující příklady:

• I am from Prague.
• Your friend is in London.
• They are Italian.
• Catherine is English.
• Peter and his wife and children are happy.

Otázku vytvoříme inverzí, první je sloveso, po něm podmět. Viz následující příklady:

• Are you from Prague?
• Is your friend from London?
• Are they Italian?
• Is Catherine English?
• Are Peter and his wife and children happy?

6.1.2. Zápory se slovesem "to be"

Zápor utvoříme tak, že za sloveso be přidáme "not":

• I am not at work
• He is not a teacher.
• She is not English.
• It is not my dog.
• we are not ill.
• You are not the right person
• They are not happy.

V běžné řeči se častěji užívá zkrácených tvarů:

• I'm not at work
• He isn't a teacher.
• She isn't English.
• It isn't my dog.
• we aren't ill.
• You aren't the right person
• They aren't happy.

6.1.3. Minulý čas slovesa "být"

Minulý čas slovesa "to be" se tvoří nepravitelně, má dvě formy "was" a "were":

Časování nám ukáže ve které osobě je jaký tvar:

jednotné č.

• I was
• you were
• he, she, it was

množné č.

• we were
• you were
• they were

Příklad:

• My friend was in London yesterday.
• My friends were in London yesterday.

6.1.4 Fráze "THERE IS" a "THERE ARE"

THERE IS (jednotné č.) a THERE ARE (množné číslo)

There is lze zkrátit na there's.

There are nemá zkrácený tvar.

Příklad:

• There's a tree in the garden.
• There are two trees in the garden.

Všimněte si: Použití jednotného nebo množného čísla se v soupisu řídí první položkou.

Příklad:

• There's a book, a pen and a telephone on the table.
• There are two books, a pen and a telephone on the table.

Zápor:

Jednotné č.: there is not nebo there isn't

Množné č.: there are not nebo there aren't

Příklad:

• There isn't any bread on the table.
• There aren't any rooms free.

Všimněte si: Namísto NOT + ANY lze také použít kladný tvar + NO.

Příklad:

• There's no bread on the table.
• There are no rooms free.

Otázka:

Jednotné č.: Is there ...?

Množné č.: Are there ...?

Příklad:

• Is there any bread on the table?
• Are there any rooms free?

6.2.1. "Have got"

Sloveso "have" se často používá ve spojení s participiem slovesa get, tedy got.

Sloveso have got se mění ve třetí osobě jednotného čísla:

jednotné č.

• I have got
• you have got
• he, she, it has got

množné č.

• we have got
• you have got
• they have got

6.2.2. Samostatné "have"

Sloveso have mění tvar ve třetí osobě jednotného čísla:

jednotné č.

• I have
• you have
• he, she, it has

množné č.

• we have
• you have
• they have

Samostatné "have" se chová gramaticky stejně, jako jakékoli jiné anglické významové sloveso. Zní-li tedy oznamovací věta: "They have a dog." pak je otázka následující: "Do they have a dog?" a nakonec zápor: "They don't have a dog."

6.2.3. "Have something done"

Fráze "have something done" zdůrazňuje, že podmět není vykonavatelem činnosti. Například věta "I have my car repaired." znamená, že auto je moje, že je rozbité, a že si zavolám někoho jiného, například opraváře, aby mi auto opravil.

Tato fráze vždy obsahuje sloveso "have", potom předmět činnosti a nakonec participium slovesa značícího činnost. Viz příklady níže:

"Players have the dress washed in the laundry." (= někdo jim dresy vypere) "We will have the room redecorated". (= někdo přijde a vymaluje náš pokoj) "We had the text translated professionally before we sent it." (= překladatel přeložil náš text než jsme ho poslali) "Do you have your garden done or do you do it yourself?" (= zaměstnáváte zahradníka?)

6.3.1 Sloveso "can"

Sloveso "can" je modální sloveso a má dva významy. Buď vyjadřuje to, že někdo něco umí, anebo to, že někdo něco může. Na konkrétní význam lze usuzovat jedině z kontextu.

Sloveso "can" se, stejně tak jako ostatní modální slovesa, nikdy nemění:

jednotné č.

• I can
• you can
• he, she, it can

množné č.

• we can
• you can
• they can

Otázku tvoříme podobně jako u slovesa "be" inverzí:

• Can he swim?
• Can a child smoke a cigarette?

Zápor se tvoří přidáním přípony "-not" ke slovesu, a tak vzniká:

• He cannot swim.
• A child cannot smoke a cigarette.

Častěji se však not zkracuje:

• He can't swim.
• A child can't smoke a cigarette.

6.3.2 Budoucí čas, sloveso "will"

Sloveso "will" je modální sloveso, které mělo původně význam slovesa "want" (např."the engine will not start"), nicméně v dnešní době se s jeho pomocí ve většině případů vyjadřuje budoucnost. Sloveso "will" nemění svůj tvar, stejně jako ostatní modální slovesa:

jednotné č.

• I will
• you will
• he, she, it will

množné č.

• we will
• you will
• they will

Otázku tvoříme podobně jako u slovesa "be" inverzí:

• Will he come on time?
• Will they build a new motorway here?

Zápor se tvoří přidáním přípony "-not" ke slovesu, a tak vzniká:

• He will not come on time, he will come late.
• They will not build anything here.

Častěji se však zápor zkracuje, avšak ve zkráceném tvaru se samohláska kořenu "i" změní na "o", což má své historické důvody, a tak vzniká:

• He won't come on time, he will come late.
• They won't build anything here.

6.3.3 "Would" a fráze "Would like"

Would je konjunktiv a minulá forma slovesa "will". Would se používá tehdy, mluvíme-li o možnostech, ne o skutečnosti:

"If I were a prince of Persia, I would live in a great palace."

Fráze "I would like" je způsob, jak slušně a formálně vyjádřit, že něco chceme. Skládá se z modálního slovesa "will" v konjunktivu "would" a slovesa "like" v infinitivu.

Této fráze se obvykle užívá v restauracích při objednávání jídla, v obchodech, když o něco žádáme prodavače, nebo při jiných příležitostech, kdy chce mluvčí působit slušně a formálně.

Obě slovesa se nemění v žádné z osob:

• I would like a cup of tea.
• He would like a cup of tea.
• They would like a cup of tea.

6.3.4 "Must" a "have to"

Must je modální sloveso, jež vyjadřuje potřebu nebo povinnost. Podobně jako can a must se také nemění v žádné z osob.

jednotné č.

• I must
• you must
• he, she, it must

množné č.

• we must
• you must
• they must

Otázka se tvoří inverzí:

• Must we really get up at 5 a.m.?

Zápor může být poněkud matoucí. Gramatický zápor slovesa must je "mustn't" (v nezkráceném tvaru "must not"<<), avšak logický zápor slovesa must je "needn't" ("need not"). "Must not" je zakazující zápor. "Need not" je slabý, připouštějící zápor. Několik příkladů:

Son: "Must we really get up at 5, dad?" Father: "No, you needn't, you can stay at home, if you like. But if you want to go with me for a trip, you must. But remember, we must not tell your mum, it is a surprise for her."

6.3.4 "Should"

"Should" vyjadřuje morální závazek. Původně jde o konjunktiv a minulý čas sloesa "shall". "Shall" se v moderní angličtině využívá méně s výjimkou některých frází jako např.: "What shall I do now?".

Sloveso "should" se, stejně tak jako ostatní modální slovesa, nikdy nemění:

jednotné č.

• I should
• you should
• he, she, it should

množné č.

• we should
• you should
• they should

Zápor se tvoří přidáním "not":

• You should not steal.

which is often contracted into:

• You shouldn't steal.

Otázku tvoříme inverzí:

• "Should I stay?"
• "Should we help them?"

6.3.4. "May"

"May" vyjadřuje možnost nebo svolení. Příklad:

• May I open the window, madam?
• May I ask you to help me?

V jeho původním významu se dnes sloveso "may" užívá méně, častěji se používá jako příslovce s významem "snad, asi".

• It may rain today, so I better take my umbrella with me.

(= The rain will probably come....)

Časování tohoto slovesa je následující:

jednotné č.

• I may
• you may
• he, she, it may

množné č.

• we may
• you may
• they may

Minulý čas a kondicionál slovesa may je might, v dnešní době se ho užívá jako synonyma may, přičemž značí o něco menší pravděpodobnost než may:

• It might rain today, so I better take my umbrella with me.

(= Existuje jistá možnost, že dnes bude pršet....)

6.3.5. Minulý čas modálních sloves

Modální sloesa se v angličtině zajímavě vyvíjela, některá z nich mají tvar minulého času, který se však používá pro čas přítomný, například "should". Proto existují jiné způsoby, jak vyjadřovat minulost.

Ve většině případů se minulý čas modálních sloves vytváří jinou frází:

can,could - be allowed to, be able to

• I wasn't allowed to leave the police station.
• I wasn't able to run faster than him.
• Were you able to see the first minutes of the match?

may, might - be allowed to

• Guests to the exhibition were not allowed to touch the ancient paintings.
• Were you allowed to go closer to the president?

must - have to

• We had to wait until the anti-drug tests were done.
• This didn't have to be such a long time.
• Did you have to say that to the referee?

should - be supposed to

• Were we supposed to help them?
• She wasn't supposed to do anything else but wait.

Lze také využít předpřítomný čas, chceme-li vyjádřit to, že něčeho litujeme. Vazba je následující: modální sloveso + have + významové sloveso ve třetím tvaru

• She could have told you about his anticipations. (= Škoda, že ti to neřekla.)
• We may have tried another way. (= Škoda, že jsme to nezkusili.)
• This must have been terrible pain. ( = Je mi líto, že jsi tolik trpěla.)
• I should have warned you before. (= Lituji, že jsem tě nevaroval.)

6.4.1 Otázky s "do"

Většina anglických významových sloves tvoří otázky s pomocí slovesa "do". Tento způsob dovoluje zachovat strukturu oznamovací věty:

• PODMĚT - SLOVESO - PŘEDMĚT - PŘÍSLOVEČNÁ URČENÍ
• David and Natalie - watch - TV - at home?

Před celou konstrukci se pouze postaví DO:

• DO - SUBJECT - VERB - OBJECT - ADVERBIALS
• Do - David and Natalie - watch - TV - at home?

Začíná-li otázka některým z tázacích zájmen (WH-question), věta se zase nemění, pouze toto zájmeno umístíme na začátek věty:

• ZÁJMENO - DO - PODMĚT - SLOVESO - PŘEDMĚT - PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ
• Why - do - David and Natalie - watch - TV - at home?

Všimněte si, že sloveso DO nese všechny gramatické znaky (koncovku minulého času -ed, změnu v třetí osobě j.č. přidáním -s, atd.), zatímco významové sloveso zůstává ve formě infinitivu. Viz následující příklady:

• He lik*es* jazz.
• Do*es* he like jazz?
• She work*ed* in the factory.
• D*id* she work in the factory?

6.4.2. Zápor se slovesem "do"

Většina anglických významových sloves tvoří zápor pomocí slovesa "do". Sloveso do se zápornou částicí not se přidávají před významové sloveso. Viz příklady níže:

• I like jazz.
• I do not like jazz.

V běžné řeči dochází ke zkrácení:

• I don't like jazz.

Sloveso do opět nese všechny gramatické znaky, zatímco významové sloveso (v tomto případě like) zůstává v infinitivu.

• David like*s* classical music.
• David do*es* not like classical music.

V běžné řeči dochází ke zkrácení:

• David does*n't* like classical music.

6.4.3. "To make" a "to do"

Vedle své gramatické funkce má sloveso "do" i plný význam - udělat, vykonat a blíží se tak významu slovesa "to make". Následující výklad by nám měl pomoci při rozlišování těchto dvou sloves.

TO MAKE obecně znamená vytvořit něco, a TO DO vykonat nějakou činnost, někdy se však musíte slovní spojení naučit zpaměti:

MAKE

• make a phone call
• make an appointment
• make arrangements
• make a photocopy
• make a cup of tea or coffee
• make a change
• make a mistake
• make a noise
• make a promise
• make a plan
• make money

DO

• do a job
• do the washing
• do the washing up
• do the dishes
• do the shopping
• do a favour
• do an exercise
• do the housework
• do a course
• do a lot of sport
• do justice

6.7.1. Přítomný prostý čas

Tímto gramatickým časem se nejčastěji vyjadřuje:

• to, co je obecně pravdivé: Sun rises in the East.
• často se opakující děj: I usually leave home at 8.

Přítomný prostý čas má pouze jedinou odlišnou koncovku a tou je -s ve 3. osobě j.č. (he, she, it). Ve všech ostatních osobách se používá základní tvar:

jednotné č.

• I drive
• you drive
• he, she, it drives

množné č.

• we drive
• you drive
• they drive

6.7.2. Přítomný průběhový čas

Tento čas se využívá tehdy, když chceme:

1. vyjádřit to, že nějaká činnost právě probíhá
2. vyjádřit to, že je určitá činnost jednorázová
3. zdůraznit intenzitu nějaké činnosti
4. mluvit o budoucnosti

Příklad:

1. I am just driving, can you call me later?
2. Normally he works at this time of the day, but today he is seeing the doctor.
3. I am working like a mule and I am making real big money!
4. I am travelling to Egypt next month.

Tvoří se s pomocným slovesem be a koncovkou -ing u významového slovesa. Koncovka -e mizí, uzavřené slabiky zdvojují poslední souhlásku:

Příklady změn u sloves:

koncovky -e:

• drive - driving
• leave - leaving
• give - giving

zdvojení:

• stop - stopping
• sit - sitting

Příklad:

• He is driving at the moment, he can't speak.

Často se užívá zkrácených tvarů:

• He's driving at the moment, he can't speak.
• I'm working like a mule, and I'm making big money.

6.7.3 Předpřítomný čas

Předpřítomným časem se často otevírá konverzace. Vyjadřuje také osobní zaujetí nebo emoce. Často se využívá při hovoru o vlastních zkušenostech a zážitcích. Může se vztahovat jak k minulosti, tak i k přítomnosti.

1. Have you heard the famous singer ...
2. What have you done!
3. He's been to Egypt. (zná to tam, má tu zkušenost)

Pravidelně se vyskytuje vedle těchto příslovcí: "ever, never, recently, since, for, two times, yet."

Tvoří se následovně:

• sloveso "have" a koncovka "-ed" u pravidelných sloves: He has opened the door!
• sloveso "have" a třetí tvar u nepravidelných sloves: He has gone.

6.7.4. Předpřítomný průběhový čas

Předpřítomný průběhový čas vyjadřuje činnost,

• jejíž vliv sahá do přítomnosti
• která právě skončila

Oproti prostému předpřítomnému času zdůrazňuje trvání, intenzitu a osobní nasazení.

Tento čas se tvoří pomocným "have been" a "-ing" tvarem významového slovesa: s

• What have you been doing? Your dress is so dirty!
• We've been playing basketball since half past two.

6.7.5. Minulý prostý čas

Minulý prostý čas se vztahuje k minulosti, obvykle se používá při vyprávění příběhů nebo k popisu sledu událostí. Často se jím mluví o detailech jako např. kdy, kde, v kolik a kdo něco udělal. Téměř vždy vyžaduje nějaké časové zasazení - buď explicitní nebo vyplývající z kontextu.

Příklad:

1. He came to the room, opened a window, switched off the light and waited.
2. What did you do last night?
3. I visited him at work.

Obvyklá časová určení spojená s minulým prostým časem jsou: ago, at ten, last night, late that afternoon, before two a clock, when he came to the room, (when she was) in the hospital, atd...

Minulý prostý čas se tvoří přidáním koncovky "-ed" k pravidelným slovesům.

Příklad:

• visit - visited

Nebo změnou kořene u nepravidelných sloves:

• sit - sat

Tvar slovesa v minulém čase prostém je pro všechny osoby identický.

6.7.6. Minulý průběhový čas

Minulý průběhový čas se užívá k vyjádření toho, že nějaká činnost trvala určitou dobu. Skládá se ze slovesa "be" ve tvaru "was, were" and "-ing" tvaru významového slovesa.

• I was listening to the radio when someone knocked on my door.

(= rádio už hrálo nějakou dobu, když někdo zaklepal)

• While she was running, she was listening to the mp3 player.

(= dvě zároveň probíhající činnosti)

6.7.7. Předminulý čas

Předminulého času se užívá ke zdůraznění skutečnosti, že určitý děj v minulosti předcházel jinému ději v minulosti. Vytváří se s pomocným "had" a koncovkou -ed u pravidelných významových sloves nebo třetím tvarem u nepravidelných významových sloves.

• He looked at the open door, which he had locked before he had left.

(= 1. zamkl dveře, 2. opustil dům, 3. někdo jiný dveře otevřel, 4. podíval se na ně)

Tento gramatický čas se často využívá v nepřímé řeči k vyjádření minulosti.

6.7.8. Předminulý průběhový čas

Předminulý průběhový čas se používá k vyjádření toho, že určitý intenzivní a déletrvající děj v minulosti předcházel jinému ději v mnulosti. Tento gramatický čas se vytváří s pomocí had been a koncovky -ing u významového slovesa.

• He was looking at the door, which he had been trying to open for almost two hours without a success.

6.7.9. Budoucí čas s "will"

Budoucího času s will se používá v následujících situacích:

• bezprostřední reakce (When? On Friday? OK, so I will change my schedule.)
• slib (I will give you the money back after the weekend.)
• předpověď (He will never make a good sportsman!)

6.7.10. Budoucí čas s "to be going to"

Budoucího času s to be going to se užívá v následujících situacích:

• plánovaná činnost (We are going to take part at the World championship this year.)
• velmi pravděpodobná blízká budoucnost (He is riding 50m ahead of the peloton. He is going to win this race.)

Otázku vytvoříme inverzí s pomocí slovesa be:

• Are they going to take part at the World Championship?
• Is he going to win the race?

Zápor vytvoříme s pomocí slovesa be a not:

• We are not going to take part at the World championship this year.
• He isn't going to win this race.

Všimněte si: V běžné angličtině se k vyjádření plánované budoucnosti často používá přítomný průběhový čas namísto to be going to.

• We are going to Egypt in November.

6.9.1 První kondicionál

Vyjadřuje reálnou podmínku v budoucnosti. Pužívá se, když chceme spekulovat o budoucnosti. Sloveso následující po IF je v přítomném čase, avšak vyjadřuje budoucnost.

• If I study at Oxford, I will have a great chance to find a job.
• If it rains, the track will be wet.

6.9.2 Druhý kondicionál

Vyjadřuje nereálnou podmínku v přítomnosti. Používá se, když chceme mluvit o tom, co by se stalo, kdyby byla přítomnost jinak. Sloveso následující po IF je v minulém čase, avšak vyjadřuje přítomnost.

• If I were you, I would start exercising now.
• If they gave me the chance, I could show them.

6.9.3 Třetí kondicionál

Vyjadřuje nereálnou podmínku v minulosti. Používá se, když chceme spekulovat o tom, co by se bylo mohlo stát, kdyby se věci v minulosti udály jinak. Sloveso následující po IF je v předpřítomném čase.

• If they had secured the entry, the fans would not have broken inside.

A jelikož je tato konstrukce dlouhá, lze ji zkrátit inverzí:

• Had they secured the entry, the fans would not have broken inside.

6.13.1 Like, start, go

V angličtině exitují slovesné fráze, po kterých musí následovat gerundium, například:

• I like driving fast.
• He started training our club last year.
• They hate playing tennis on grass.

Jsou to většinou slovesa významem podobná následujícím: like/dislike, go, stop/start/continue.