- PODSTATNÉ JMÉNO
- PŘÍDAVNÉ JMÉNO
- PŘÍSLOVCE
- ČÍSLOVKY
- ZÁJMENA
- ZDVOŘILOSTNÍ FORMA
- PŘÍDAVNÁ JMÉNA A ZÁJMENA UKAZOVACÍ
- ESSERE A STARE
- VĚTY TÁZACÍ
- SLOVESA
PODSTATNÉ JMÉNO
Podstatná jména mohou být ženského nebo mužského rodu.
Příklad:
- Mužský: bambino, uomo, telefono, maestro, cane
- Ženský: bambina, donna, casa, maestra, cagna
MNOŽNÉ ČÍSLO
Podstatná jména zakončená na ‘-o’ a ‘–e’ tvoří množné číslo koncovkou ‘–i’. Pokud podstatné jméno končí na ‘-a’, tvoří množné číslo koncovkou ‘–e’.
Příklad:
- Mužský: bambini, uomini, telefoni, maestri, cani
- Ženský: bambine, donne, case, maestre, cagne
Výjimky: Některá podstatná jména mužského rodu mají množné číslo zakončené na ‘–a’.
Příklad:
- il dito – le dita
- il ginocchio – le ginocchia
- il paio – le paia
- l’uovo – le uova
POZNÁMKA: Všechna podstatná jména, která jsou zakončena souhláskou nebo jsou cizího původu, jsou neměnná.
Příklad:
- il caffè – i caffè
- il menù – i menù
- la foto – le foto
Slova na ‘–ca’/‘-ga’ tvoří množné číslo koncovkami ‘–che’/‘-ghe’.
Příklad:
- l’amica – le amiche
- la strega – le streghe
Slova na ‘-co’/‘-go’ tvoří množné číslo koncovkami ‘–chi’/‘-ghi’, pokud je přízvuk na předposlední slabice.
Příklad:
- il tedesco – i tedeschi
- l’albergo – gli alberghi
Slova na ‘-cia’/‘-gia’ tvoří množné číslo koncovkami ‘–ce’/‘-ge’:
Příklad:
- la mancia – le mance
- la spiaggia – le spiagge
Slova na ‘-io’ tvoří množné číslo koncovkou ‘–i’.
Příklad:
- il negozio – i negozi
- il viaggio – i viaggi
ČLENY
Určité členy rodu mužského jsou:
jednotné číslo | il / lo / l’ |
---|---|
množné číslo | i / gli |
Příklad:
- il bambino, i bambini
- l’uomo, gli uomini
- il telefono, i telefoni
- il maestro, i maestri
Určité členy rodu ženského jsou:
jednotné číslo | la / l’ |
---|---|
množné číslo | le |
Příklad:
- la bambina – le bambine
- la donna – le donne
- la casa – le case
- la maestra – le maestre
POZNÁMKA: Určité členy il / la se mění na l’ před podstatným jménem, které začíná samohláskou.
Příklad:
- l’amica
- l’amico
- l’ape
- l’oca
- l’arancio
POZNÁMKA: Il/l’ se mění na lo před podstatným jménem, které začíná na S + souhláska a písmeny Z, PS, GN, X.
Příklad:
- lo studente
- lo zoccolo
- lo psicologo
- lo gnocco
- lo xilofono
DRUH PODSTATNÝCH JMEN
Podstatná jména zakončená na ‘–o’ jsou převážně rodu mužského: il cappello; il libro; il pesce; il nome; il bambino; l’uomo; il telefono; il giornale; il denaro; l’edificio; il maestro; il cappotto; l’esempio; l’amico
Výjimky: la mano; la foto; la moto; la radio; l’auto; la iro
Podstatná jména zakončená souhláskou jsou rodu mužského, zvláště pokud jsou cizího původu: il bar; il film; il camion; il computer; lo sport; il gas
Podstatná jména zakončená na ‘–ma’ jsou rodu mužského: il problema; il programma; il diploma; il tema; il cinema; il sistema; il clima
Podstatná jména zakončená na ‘–ore’; ‘-one’; ‘-ale’; ‘-ile’ jsou většinou rodu mužského: il fiore; il sapone; il giornale; il fucile
Názvy měsíců a dní, s výjimkou neděle, jsou rodu mužského.
Podstatná jména zakončená na ‘–a’ jsou převážně rodu ženského: la bambina; la casa; la sorella; la vicina; la rivista; la pelliccia; la frutta; la finestra; la porta; la taza; la forchetta; la strada; la ragazza; la metropolitana
Výjimky: il pilota; il poeta
Podstatná jména zakončená na ‘–tà’ a ‘–tù’ jsou rodu ženského: La libertà; la gioventù
Podstatná jména zakončená na ‘–i’; ‘-ione’; ‘-ie’; ‘-ice’ jsou rodu ženského: la crisi; l’analisi; la lezione; la serie; la lavatrice; la traduttrice
Podstatná jména zakončená na ‘–e’, ‘–ista’ a ‘-ante’ mohou být rodu mužského i ženského.
POZNÁMKA: Některé obecné názvy osob, které končí v mužském rodě na ‘–e’, tvoří ženský rod koncovkou ‘–essa’. Podstatná jména zakončená na ‘–tore’ tvoří ženský rod koncovkou ‘-trice’:
- lo studente – la studentessa
- il dottore – la dottoressa
- il traduttore – la traduttrice
Naopak v jiných případech existuje stejná forma pro mužský i pro ženský rod:
- il collega – la collega
- il turista – la turista
- il francese – la francese
- il cliente – la cliente
Všeobecně se používá množné číslo mužského rodu, pokud mluvíme o dvojici nebo skupině osob, ve které jsou ženy i muži. Například:
- il re e la regina – i re
- il nonno e la nonna – i nonni
- la zia e lo zio – gli zii
- due bambini e otto bambine – dieci bambini
PŘÍDAVNÉ JMÉNO
Přídavné jméno se shoduje s podstatným jménem v rodě a v čísle. Stojí před nebo za podstatným jménem. Pokud je delší, stojí za podstatným jménem.
Tvar jednotného čísla mužského rodu:
- un bambino simpatico
- un uomo ricco
- l’autobus blu
- un libro vecchio
- il ristorante nuovo
- un político nazionalista
Tvar jednotného čísla ženského rodu:
- una bambina simpatica
- una donna ricca
- una cartella nuova
- la casa rossa
- un’amica sincera
- la città tranquilla
Tvar částečně neměnného jednotného čísla:
- un libro interessante
- una lezione coinvolgente
- la colazione abbondante
- la signora gentile
POZNÁMKA: Přídavná jména ‘bello’ a ‘quello’, která jsou před podstatným jménem, se řídí pravidly pro člen určitý.
Ale přídavné jméno ‘buono’ se řídí pravidly pro člen neurčitý.
- le belle ragazze
- quell’amica
- un buono studente
Množné číslo se tvoří podle stejných pravidel, která platí pro podstatná jména:
Tvar množného čísla mužského rodu:
- i bambini simpatici
- gli uomini ricchi
- gli autobus rossi
- i libri vecchi
- i ristoranti nuovi
- dei politici nazionalisti
Tvar množného čísla ženského rodu:
- delle bambine simpatiche
- le donne ricche
- delle cartelle nuove
- le case rosse
- delle amiche sincere
- le città tranquille
Tvar částečně neměnného množného čísla:
- dei libri interessanti
- delle lezioni coinvolgenti
- delle colazioni abbondanti
- le signore gentili
Přídavná jména označující národnost se řídí přesnými pravidly. Některá se mění pouze v čísle, ale ne v rodě: inglese, francese, portoghese, libanese.
- inglese – inglesi
- libanese – libanesi
- canadese – canadesi
Jiná se řídí pravidly pro rod:
- tedesco / tedesca – tedeschi / tedesche
- iracheno / irachena – iracheni / irachene
- spagnolo / spagnola – spagnoli / spagnole
PŘÍDAVNÁ JMÉNA PŘIVLASTŇOVACÍ
V italštině se přídavná jména přivlastňovací shodují s podstatným jménem, ke kterému se vztahují, v rodě a v čísle; pouze ‘Loro’ se nemění.
Zájmena | Přivlastňovací j.č. | Přivlastňovací mn.č. |
Io | mio, mia | miei, mie |
Tu | tuo, tua | tuoi, tue |
Lui, lei, Lei | suo, sua | suoi, sue |
Noi | nostro, nostra | nostri, nostre |
Voi | vostro, vostra | vostri, vostre |
Loro | loro | loro |
Příklad:
- mio fratello, mia sorella, i miei fratelli, le mie sorelle
- il tuo amico ceco, la tua amica ceca, i tuoi amici cechi, le tue amiche ceche
- il nostro appartamento, la nostra casa, i nostri professori, le nostre professoresse
- il vostro hotel, la vostra città, i vostri passaporti, le vostre valigie
- il loro paese, la loro città, i loro libri, le loro case
Obyčejně se před přídavná jména přivlastňovací připojuje člen určitý.
- La mia casa ha sette piani.
Kromě toho se člen určitý používá vždy v těchto případech:
- před ‘loro’: La loro casa è più grande della nostra.
- pokud za jménem následuje doplněk: Lui è il mio fratello minore.
POZNÁMKA: Člen určitý se před přidavným jménem přivlastňovacím nepoužívá v těchto případech:
- pokud se k někomu obracíme přímo: Mia cara, ti stai sbagliando!
- před názvy rodinných příslušníků v jednotném čísle: Mia madre è molto giovane.
- ve zvolání: Mamma mia!
(Další informace o zájmenech naleznete v sekci věnované zájmenům.)
PŘÍSLOVCE
Mnoho příslovcí se tvoří přímo z přídavného jména a to pouze přidáním ‘–mente’ k ženskému tvaru přídavného jména:
- rapida – rapidamente
- precisa – precisamente
- sicura – sicuraramente
Pokud přídavné jméno nemá ženský tvar, nahradí se samohláska ‘–e’ jednotného neměnného tvaru příponou ‘–mente’.
- facile – facilmente
- regolare – regolarmente
- semplice – semplicemente
- reale – realmente
POZNÁMKA: Některá příslovce jsou nepravidelná:
- buono – bene
- cattivo – male
- leggero – leggermente
- violento - violentemente
KOMPARATIV A SUPERLATIV ABSOLUTNÍ
KOMPARATIV
- Dvě různé věci se porovnávají přidáním “più” nebo “meno” před přídavné jméno
- Roma è più grande di Milano. -– Milano è meno grande di Roma.
- La città è più inquinata della campagna. -– La campagna è meno inquinata della città.
- Noi lavoriamo più di voi. –- Voi lavorate meno di noi.
- Mio fratello è più ricco di me. –- Io sono meno ricco di mio fratello.
POZNÁMKA:
Předložka “di” se používá:
- před čísly: Voglio più di due figli.
- před più/meno + přídavné jméno + di + podstatné jméno: La seta è più costosa del cotone.
- před più/meno + přídavné jméno + di + zájmeno: Sono meno puntuale di te.
Naopak “che” se používá se dvěma podstatnými jmény, dvěma přídavnými jmény, dvěma příslovci nebo dvěma infinitivy:
- C’erano più uomini che donne.
- L’opera era più triste che interessante.
- È più importante vivere che lavorare.
- Pro vyjádření rovnosti dvou věcí používáme: ‘(tanto) ... quanto/come ...’
- Marco è (tanto) alto quanto/come Luigi.
- Mezi jmény, zájmeny a slovesy v infinitivu: ‘(tanto) ... quanto’, oppure ‘(così) ... come’
- Il lago è (tanto) riposante quanto la montagna.
- Leggere è (così) stimolante come andare al cinema.
- Rossana è (tanto) alta quanto me.
SUPERLATIV ABSOLUTNÍ
‘Più’ a ‘meno’ se používají i pro odlišení věcí nebo osob od nějaké skupiny:
- Patrizia è l’alunna più intelligente della classe.
- L’Everest è la montagna più alta del mondo.
Pro vyjádření nejvyššího stupeň kvality, bez porovnání s ostatními, se používá ‘molto + přídavné jméno’ nebo ‘-issimo’ / ‘-issima’ / ‘-issimi’ / ‘-issime’.
- molto bello – bellissimo
- molto grande – grandissimo
- molto alta – altissima
- molto magri – magrissimi
- molto care – carissime
Upozornění: Pokud je slovo zakončené na ‘-co’ nebo ‘-go’ přidává se před ‘-issimo’ písmeno ‘-h-’.
- Antico – antichissimo
- Lungo – lunghissimo
‘Buono’, ‘cattivo’, ‘grande’, ‘piccolo’, ‘bene’ a ‘male’ jsou nepravidelná:
- più buono = migliore
- più cattivo = peggiore
- più grande = maggiore
- più piccolo = minore
ČÍSLOVKY
0 | zero | 11 | undici | 30 | trenta | 81 | ottantuno |
1 | uno | 12 | dodici | 31 | trentuno | 90 | novanta |
2 | due | 13 | tredici | 40 | quaranta | 91 | novantuno |
3 | tre | 14 | quattordici | 41 | quarantuno | 100 | cento |
4 | quattro | 15 | quindici | 50 | cinquanta | 101 | centouno |
5 | cinque | 16 | sedici | 51 | cinquantuno | 1.000 | mille |
6 | sei | 17 | diciassette | 60 | sessanta | 1.001 | milleuno |
7 | sette | 18 | diciotto | 61 | sessantuno | 2.000 | duemila |
8 | otto | 19 | diciannove | 70 | settanta | 1.000.000 | un milione |
9 | nove | 20 | venti | 71 | settantuno | 1.000.000.000 | un miliardo |
10 | dieci | 21 | ventuno | 80 | ottanta |
POZNÁMKA: Číslovky zakončené na ‘–uno’ a ‘–otto’ vypouštějí poslední samohlásku u desítek: ‘trentuno’, ‘ventotto’.
Číslovky řadové jsou:
1 | primo | prima | primi | prime |
2 | secondo | seconda | secondi | seconde |
3 | terzo | terza | terzi | terze |
4 | quarto | quarta | quarti | quarte |
5 | quinto | quinta | quinti | quinte |
6 | sesto | sesta | sesti | seste |
7 | settimo | settima | settimi | settime |
8 | ottavo | ottava | ottavi | ottave |
9 | nono | nona | noni | none |
10 | decimo | decima | decimi | decime |
11 | undicesimo | undicesima | undicesimi | undicesime |
12 | dodicesimo | dodicesima | dodicesimi | dodicesime |
13 | tredicesimo | tredicesima | tredicesimi | tredicesime |
20 | ventesimo | ventesima | ventesimi | ventesime |
21 | ventunesimo | ventunesima | ventunesimi | ventunesime |
22 | ventiduesimo | ventiduesima | ventiduesimi | ventiduesime |
23 | ventitreesimo | ventitreesima | ventitreesimi | ventitreesime |
100 | centesimo | |||
1.000 | millesimo | |||
1.000.000 | milionesimo |
POZNÁMKA: Pro vyjádření blíže neurčeného množství se používá:
- una decina = přibližně deset; Verrano a pranzo una decina di persone.
- una dozzina = přibližně dvanáct; Compra una dozzina di uova.
- una ventina, una trentina = přibližně dvacet, třicet; Ha invitato una ventina di compagni di scuola.
- un centinaio, un migliaio = přibližně sto, tisíc; Al convegno verranno un centinaio di ospiti.
DATUM
Datum se vyjadřuje pomocí číslovek základních:
“Quanti ne abbiamo oggi?”
“Oggi ne abbiamo 21”
Výjimky: První den v měsíci se vyjadřuje číslovkou řadovou.
- Il 1o maggio è la Festa del Lavoro.
Pokud hovoříme o konkrétním datu, přidáváme člen ‘il’. Před název měsíce přidáme předložku ‘di’ a před rok předložku ‘del’.
POZNÁMKA: Předložka ‘di’ se může vypustit, předložka ‘del’ nikdy.
- Sono nata il 25 (di) agosto del 1978
Datum je možné napsat dvěma různými způsoby: Bergamo, 6/4/2008 = Bergamo, 6 aprile 2008.
HODINY
Kolik je hodin se ptáme: ‘Che ore sono?’, ‘Che ora è?’ a odpovídáme množným číslem: ‘Sono le due e mezzo’, ‘Sono le quattro e un quarto’
Výjimka: Jednotné číslo používáme pouze ve spojední s jednou hodinou:
- è l’una meno cinque
- è l’una e un quarto
Upozornění: Před polednem a půlnocí se vynechává člen a sloveso je v jednotném čísle.
- È mezzanotte, vado a dormire.
- È mezzogiorno, vado a preparare il pranzo.
- 1.00 – È l’una / È l’una in punto
- 1.05 – È l’una e cinque
- 2.10 – Sono le due e dieci
- 3.15 – Sono le tre e un quarto
- 4.20 – Sono le quattro e venti
- 5.25 – Sono le cinque e venticinque
- 6.30 – Sono le sei e mezza
- 7.35 – Sono le otto meno venticinque
- 8.40 – Sono le nove meno venti
- 9.45 – Sono le dieci meno un quarto
- 10.50 – Sono le undici meno dieci
- 11.55 – Sono le dodici meno cinque
- 12.00 – Sono le dodici / Sono le dodici in punto
Ke zjištění, kdy se nějaká věc odehraje, používáme: “A che ora...?”. Odpovídáme: “All’... / alle”
Pro vyjádření okamžiku v průběhu dne používáme předložku ‘di’, i pokud není přesně určena hodina:
- Le tre di mattina (3:00)
- Le cinque di pomeriggio (17:00)
- Le dieci e mezza di sera (22:30)
- Di sera
- Di notte
ZÁJMENA
ZÁJMENA OSOBNÍ PŘÍZVUČNÁ
jednotné číslo | io, tu, lui / lei / Lei |
---|---|
množné číslo | noi, voi, loro |
Obracíme-li se k osobám důvěrným a neformálním způsobem, používáme ‘tu’ v jednotném čísle a ‘voi’ v množném čísle.
Zdvořilostní nebo formální tvary jsou ‘Lei’ v jednotném čísle a ‘Voi’ v množném čísle. Tyto dva tvary se používají se slovesem ve třetí osobě.
Zájmena osobní se většinou nepoužívají, protože tvar slovesa již vyjadřuje danou osobu.
- Dove vivi? – Vivo a Taormina.
Podstatné jméno je možné použít, pokud chceme dát důraz na osobu a zabránit dvojsmyslnosti.
- Come vi chiamate? – Io mi chiamo Alessandra e lei si chiama Cristina.
- Che cosa studiate? – Io studio odontoiatria e lei farmacia.
ZÁJMENA OSOBNÍ NEPŘÍZVUČNÁ - 3. A 4. PÁD
Existují dvě skupiny zájmen osobních, která mají funkci doplňku: tvary přízvučné s vlastním přízvukem a tvary nepřízvučné bez přízvuku.
Zájmena přízvučná | Zájmeno přízvučné 4. pád | Zájmeno nepřízvučné 3. a 4. pád |
io | me | mi |
tu | te | ti |
lui | lui, sé | lo, gli, ne, si |
lei | lei, sé | la, le, ne, si |
Lei | Le | La |
noi | noi | ci |
voi, Voi | voi, Voi | vi, Vi |
loro | loro, sé | li, le, ne, si |
Po předložkách se vždy používají tvary osobních zájmen přízvučných.
- C’è posta per te.
- Il capo parla molto bene di te.
- Posso venire al mare con te?
Zájmena osobní nepřízvučná 4. pád. Příklad:
- Chi è Vittorio? – No lo so. Non lo conosco.
- Chi è Maria? – No lo so. No la conosco.
- Chi sono Vittorio e Maria? – No lo so. No li conosco.
- Dove sono i miei libri? Non li trovo.
- Dove sono le mie scarpe? Non le trovo.
Zájmena osobní nepřízvučná 3. pád. Příklad:
- Mi dai un bacio?
- Claudio ci telefonerà stasera.
- Vi do il mio numero di telefono.
- Le manderò una mail domani.
- Ti ho chiamato ieri, ma non eri a casa.
Zvratné zájmeno pro 3. osobu jednotného a množného čísla je ‘sé’, které se často posiluje výrazy ‘stesso’ / ‘stessa’ / ‘stessi’ / ‘stesse’.
POZNÁMKA: Tvar ‘se stesso’ nemá přízvuk na ‘se’.
Příklad:
- Pensa solo a se stesso e non si interessa agli altri.
POSTAVENÍ OSOBNÍCH ZÁJMEN NEPŘÍZVUČNÝCH
Přízvučné tvary mají vlastní přízvuk, proto se nepřipojují ke slovesu, naopak tvary nepřízvučné se připojují ke slovesu nebo stojí před ním, proto je můžeme najít v těchto spojeních:
- po infinitivu (nebo před slovesy typu ‘potere’, ‘volere’, za kterými následuje infinitiv):
POZNÁMKA: V tomto případě infinitiv ztrácí samohlásku.
- Non posso farlo. Non lo posso fare.
- Il capo vuole vederti. Il capo ti vuole vedere.
- po přechodníku - gerundio:
- Parlandogli forse capirebbe.
- po příčestí:
- Silvia ha accettato il contratto di lavoro propostole.
- po rozkazovacím způsobu:
- Rispondimi!
- Lasciami in pace, sto lavorando!
- po záporu a před významovým slovesem: Výjimka: ‘Loro’ stojí vždy před záporem.
- Domani ci vedremo alle 15.00. Domani non ci vedremo alle 15.00.
- Ti amo. Non ti amo.
- před pomocným slovesem ve tvarech složených:
- Dove sono i miei libri? -– Li ho messi sul tavolo.
- Hai scritto a Tommaso? –- Sí, gli ho mandato una mail ieri.
ZÁJMENA OSOBNÍ ZDVOJENÁ
Tvary přízvučné a nepřízvučné se mohou vyskytovat i ve dvojicích:
- I zájmen ‘mi’ / ‘ti’ / ‘si’ / ‘ci’ / ‘vi’ se mění na ‘–e’ před dalším zájmenem. Kromě toho, pokud máme ve větě nepřízvučné zájmeno 3. a 4. pádu, zájmeno 3. pádu stojí vždy před zájmenem 4. pádu.
- Ti piace questo libro? Te lo regalo.
- Ce lo diranno stasera.
- Zdvojená zájmena se píší samostatně, s výjimkou třetí osoby ‘glielo’.
- Le piace questo maglione? Glielo regalo.
- Devi restituire il libro a Renato. Gliel’ho già restituito, me l’aveva chiesto due settimane fa.
ZÁJMENA ZVRATNÁ
Některá slovesa se používají se zvratnými zájmeny. Tyto slovesa ztrácí ‘–e’ v infinitivu a přidávají koncovku ‘–si’, například: chiamarsi, alzarsi, sedersi, pettinarsi. Postavení zvratných zájmen je shodné s postavením osobních zájmen nepřízvučných (viz nahoře).
POZNÁMKA: V časech složených mají zvratná slovesa jako pomocné sloveso vždy ‘essere’ (shodu příčestí minulého se slovesem ‘essere’ naleznete v sekci věnované slovesům, způsob oznamovací, čas minulý).
Příklad:
- Si sono svegliati tardissimo.
Zvratná zájmena jsou:
Podmět | Zájmeno zvratné |
io | mi |
tu | ti |
lui, lei, Lei | si |
noi | ci |
voi | vi |
loro | si |
Příklad:
- Mi chiamo Francesco.
- Come ti chiami?
- Come si chiama il tuo amico?
- Dove possiamo sederci?
- Dove ci possiamo sedere?
- Non si è ancora alzata tua sorella?
- Siediti!
- Si sieda!
- Non andartene!
- Maria e Giuseppe si sposeranno a maggio.
ZÁJMENA PŘIVLASTŇOVACÍ
Pokud je známo, o čem se hovoří a nechceme podstatné jméno zopakovat, můžeme použít zájmeno přivlastňovací. Přivlastňovací zájmena se shodují s podstatným jménem, které nahrazují, v rodě a čísle, s výjimkou “loro”.
- (il) mio – (la) mia – (i) miei --(le) mie
- (il) tuo – (la) tua – (i) tuoi – (le) tue
- (il) suo – (la) sua – (i) suoi – (le) sue
- (il) nostro – (la) nostra – (i) nostri – (le) nostre
- (il) vostro – (la) vostra – (i) vostri – (le) vostre
- (il) loro – (la) loro – (i) loro – (le) loro
Příklad:
- Di chi è questa casa? – È mia.
- Mio padre è più ricco del tuo.
- È vostro questo cane? – Sí, è nostro.
- Sono vostre queste cose? – No, non sono nostre. Sono loro.
ZDVOŘILOSTNÍ FORMA
K ostatním osobám se obracíme dvěma různými způsoby:
- tu (druhá osoba jednotného čísla) pro osoby, se kterými jsme v příbuzeneckém vztahu nebo ve vztahu přátelském.
- Lei (třetí osoba jednotného čísla s velkým písmenem) pro osoby, se kterými nemáme důvěrný vztah a v ostatní formálních situacích.
Zájmena pro Lei jsou ‘La’ / ‘Le’.
- Signor Direttore, La prego di scusare l’interruzione, ma è urgente.
POZNÁMKA: ‘Lei’ je tvar ženského rodu, ale pokud se obracíme k muži, není zde shoda v rodě. Obracíme-li se k více osobám, používáme ‘voi’ (druhá osoba množného čísla).
PŘÍDAVNÁ JMÉNA A ZÁJMENA UKAZOVACÍ
Přídavná jména a zájmena ukazovací se shodují s podstatným jménem v rodě a v čísle. Používají se k vyjádření vzdálenosti od toho, kdo hovoří.
Blízko:
Mužský (před souhláskou) | questo, questi |
---|---|
Mužský (před samohláskou) | quest’ |
Ženský (před souhláskou) | questa, queste |
Ženský (před samohláskou) | quest’ |
Příklad:
- Questo bambino è mio figlio.
- Quest’albero è molto alto.
- Questi libri sono miei.
- Questa stanza è molto bella.
- Quest’albicocca è marcia.
- Queste alunne sono nuove.
Daleko:
Mužský (před souhláskou) | quel, quei |
---|---|
Mužský (před samohláskou) | quell’, quegli |
Mužský (před s+souhláska; z; ps; gn; x) | quello, quegli |
Ženský (před souhláskou) | quella, quelle |
Ženský (před samohláskou) | quell’, quelle |
Příklad:
- Quell’albero è molto alto.
- Quello psicologo è un incompetente.
- Quegli agenti di polizia l’avevano già arrestato.
- Quelle cigliegie sono acerbe.
- Quelle api producono moltissimo miele.
POZNÁMKA: Questa + sera/notte/mattina se zkracuje na sta: stasera, stanotte, stamattina.
Nicméně ‘questo’ a ‘quello’ se mohou též použít i jako zájmena ukazovací neměnná a neutrální:
‘Questo’ odpovídá ‘questa cosa’
‘Quello’ odpovídá ‘quella cosa’
Příklad:
- Cos’è questo? – Questo è un telefono.
- Questo non mi piace.
- Questo è assolutamente impossibile.
>>ESSERE<< A >>STARE<<
Tyto dvě slovesa jsou shodná s:
- ‘to be’ v angličtině
- ‘être’ ve francouzštině
- ‘sein’ v němčině
- ‘a fi’ v rumunštině
Časování sloves v čase přítomném je následující:
ESSERE | STARE | |
io | sono | sto |
tu | sei | stai |
lui | è | sta |
lei | è | sta |
Lei | è | sta |
noi | siamo | stiamo |
voi | siete | state |
loro | sono | stanno |
Loro | sono | stanno |
Sloveso ‘essere’ označuje věci stálé a trvalé: totožnost, zaměstnání, národnost, nějakou trvalou vlastnost.
Příklad:
- Totožnost: Io sono Elena. Questa è la mia amica Beatrice.
- Fyzický vzhled: È molto alto.
- Původ: Siete inglesi o irlandesi? –- Siamo americani.
- Místo: Bolzano è vicino a Trento.
- Zaměstnání: I miei fratelli sono ingegneri.
- Vlastnosti: Mio marito è cieco.
- Materiál: Questo tavolo è di legno.
- Tvar: È rettangolare.
- Barva: È verde.
- Značka: È una FIAT.
- Datum, hodina: Sono le cinque.
Sloveso ‘stare’ označuje dočasnou situaci nebo stav.
Příklad:
- Poloha, ve stejném významu slovesa ‘rimanere’:
- Quando lavoro sto seduto tutto il giorno.
- Stai qui! Non andare via.
- Vieni a vedere la partita stasera o stai in casa?
- Fyzický stav:
- Come stai oggi? Sto molto meglio, grazie!
- Shh, stà dormendo.
- Ha mangiato un tiramisù scaduto e adesso sta male.
Pro označení nálady někoho se používá sloveso ‘essere’.
Příklad:
- Sono molto triste.
- Sono felicissima!
- Sono stanco.
POZNÁMKA: ‘Stare’ se používá i s per + infinitiv a to ve významu být ‘v okamžiku něčeho’: Sto per arrabbiarmi...Sparecchia la tavola! Il film sta per finire.
VĚTY TÁZACÍ
V případě, že na otázky můžeme odpovědět ‘ano’ a ‘ne’, tak tyto otázky nemají přesnou stavbu. Abychom je odlišili od kladných otázek, intonace stoupá na konci věty.
Příklad:
- Venite?
- Usciamo a cena per il tuo compleanno?
Je možné položit otázku i obrácením podmětu a slovesa. Obě věty mají stejný význam:
- È arrivato il capo?
- Il capo è arrivato?
Tázací zájmena otázku uvádějí a proto se dávají na začátek věty.
CHE (co) | Che cosa hai fatto questo fine settimana? |
---|
Slovo ‘cosa’ v otázkách ztrácí svůj význam a používá se jako zájmeno ‘che’. Che (cosa) fai domani? = Cosa fai domani? Slouží k tomu, aby otázka nevyzněla nevhodně. Před slovesy essere a avere se používá zkrácený tvar cos’: Che cos’hai detto?
CHI (kdo) | Chi è venuto a trovarti? |
---|---|
COME (jak) | Come stai? |
DOVE (kde) | Dove vai? Vado dove mi pare. |
QUANTO j.č. mužský r. (kolik) | Quanto tempo vi fermate qui? |
QUANTI mn.č. mužský r. (kolik) | Quanti figli hai? |
QUANTA j.č. ženský r. (kolik) | Quanta frutta mangi alla settimana? |
QUANTE mn.č. ženský r. (kolik) | Quante figlie hai? |
QUANDO (kdy) | Quando sei andato al mare l’ultima volta? |
PERCHÉ (proč) | Perché non mi hai chiamato ieri sera? |
V hovorové řeči se často ‘perché’ nahrazuje spojením ‘come mai’: Perché non me l’hai detto? = Come mai non me l’hai detto?
QUALE (jaký) | Qual è il tuo cappotto? |
---|---|
QUALI mn.č. m. a ž. rod (jaké) | Quali sono le tue scarpe? Quali sono i tuoi programmi preferiti? |
SLOVESA
Slovesa se dělí na tři třídy podle jejich zakončení:
- Slovesa zakončená na ‘–are’ I. třída
- Příklad: studiare, parlare, giocare, lavorare, cantare
- Slovesa zakončená na ‘–ere’ II. třída
- Příklad: chiedere, correre, vedere, vivere, scrivere
- Slovesa zakončená na ‘–ire’ III. třída
- Příklad skupina A: partire, coprire, aprire, sentire, dormire
- Příklad skupina B: capire, costruire, preferire, spedire, pulire
(Podrobnosti týkající se druhého příkladu naleznete v části Zvláštnosti sloves III. třídy.)
Slovesa se časují nahrazením koncovky infinitivu (‘-are’, ‘-ere’, ‘-ire’) příslušnou koncovkou a to v závislosti na čase a rodě. V italštině není vždy nutné uvádět osobní zájmena, protože již podle koncovka slovesa je zřejmé, o jakou osobu se jedná. Existují slovesa pravidelná a nepravidelná.
Zvratná slovesa připojují zvratné ‘–si’ k infinitivu bez samohlásky.
- Příklad:
- pettinare – pettinarsi
* muovere – muoversi * vestire – vestirsi.
PŘÍTOMNÝ ČAS
Io | +o | studio, parlo, lavoro |
Tu | +i | studi, parli, lavori |
Lui/lei/Lei | +a | studia, parla, lavora |
Noi | +iamo | studiamo, parliamo, lavoriamo |
Voi | +ate | studiate, parlate, lavorate |
Loro | +ano | studiano, parlano, lavorano |
Io | +o | chiedo, scrivo, vedo |
Tu | +i | chiedi, scrivi, vedi |
Lui/lei/Lei | +e | chiede, scrive, vede |
Noi | +iamo | chiediamo, scriviamo, vediamo |
Voi | +ete | chiedete, scrivete, vedete |
Loro | +ono | chiedono, scrivono, vedono |
PRAVIDELNÁ SLOVESA -IRE
Io | +o | apro, parto, dormo |
Tu | +i | apri, parti, dormi |
Lui/lei/Lei | +e | apre, parte, dorme |
Noi | +iamo | apriamo, partiamo, dormiamo |
Voi | +ite | aprite, partite, dormite |
Loro | +ono | aprono, partono, dormono |
V případě “Io, tu, lui/lei/Lei” a “loro” je přízvuk vždy na kořeni slova, zatímco s “noi” a “voi” je přízvuk na konci slova.
Zvláštnosti sloves I. třídy:
- Slovesa zakončená na ‘–care’ (cascare) a ‘–gare’ (litigare) přidávají písmeno “h” před koncovky “e, i”.
- Přítomný čas: io casco, tu caschi etc; io litigo, tu litighi etc.
- Budoucí čas: io cascherò, tu cascherai etc; io litigherò, tu litigherai etc.
- Slovesa zakončená na ‘–ciare’ (lanciare) a ‘–giare’ (arrangiare) vypouštějí konečné písmeno “i” před koncovkami “e, i”.
- Přítomný čas: io lancio, tu lanci etc;
- Budoucí čas: io lancerò, tu lancerai etc.
Zvláštnosti sloves II. třídy:
- Slovesa zakončená na ‘–gnere’ mohou vypustit nebo ponechat písmeno ‘–i některých koncovek v přítomném čase (my) a v konjuktivu (vy).
- Přítomný čas: noi spegniamo = noi spegnamo
- Konjunktiv přítomný: voi spegniate = voi spegnate
- V passatu remotu jsou tvary ‘–ei’, ‘-è’, ‘-erono’ často nahrazovány tvary ‘–etti’, ‘-ette’, ‘–erono’.
- Io: temei=temetti
- Tu: temesti
- Lui/lei/Lei: temè=temette
- Noi: tememmo
- Voi: temeste
- Loro: temerono=temettero
Zvláštnosti sloves III. třídy:
Většina sloves v přítomném čase a v konjuktivu přítomném osob “Io, tu, lui/lei/Lei” a “loro” a v rozkazovacím způsobu osob “tu, lui/lei/Lei” a “loro” vkládají ‘–isc-’.
Příklad:
PŘÍTOMNÝ ČAS | KONJUKTIV PŘÍTOMNÝ | |
Io | finisco | che io finisca |
Tu | finisci | che tu finisca |
Lui/lei/Lei | finisce | che lui/lei/Lei finisca |
Noi | finiamo | che noi finiamo |
Voi | finite | che voi finiate |
Loro | finiscono | che loro finiscano |
ROZKAZOVACÍ ZPŮSOB: finisci tu! finisca lui/lei/Lei! finiamo noi! finite voi! finiscano loro!
SLOVESA NEPRAVIDELNÁ
- Nejpoužívanějšími nepravidelnými slovesy I. třídy jsou:
ANDARE | STARE | FARE | |
Io | Vado | Sto | Faccio |
Tu | Vai | Stai | Fai |
Lei, lei, lui | Va | Sta | Fa |
Noi | Andiamo | Stiamo | Facciamo |
Voi | Andate | State | Fate |
Loro | Vanno | Stanno | Fanno |
- Nejpoužívanějšími nepravidelnými slovesy II. třídy jsou:
POTERE | VOLERE | DOVERE | SAPERE | PIACERE | BERE | |
Io | Posso | Voglio | Devo | So | Piaccio | Bevo |
Tu | Puoi | Vuoi | Devi | Sai | Piaci | Bevi |
Lei, lei, lui | Può | Vuole | Deve | Sa | Piace | Beve |
Noi | Possiamo | Vogliamo | Dobbiamo | Sappiamo | Piaciamo | Beviamo |
Voi | Potete | Volete | Dovete | Sapete | Piacete | Bevete |
Loro | Possono | Vogliono | Devono | Sanno | Piacciono | Bevono |
- Nejpoužívanějšími nepravidelnými slovesy III. třídy jsou:
DIRE | USCIRE | |
Io | Dico | Esco |
Tu | Dici | Esci |
Lei, lei, lui | Dice | Esce |
Noi | Diciamo | Usciamo |
Voi | Dite | Uscite |
Loro | Dicono | Escono |
Slovesa tenere, porre, trarre, venire, rimanere, salire, valere přídávají v osobách “Io” a “loro” písmeno ‘–g-’:
TENERE | PORRE | TRARRE | VENIRE | |
Io | Tengo | Pongo | Traggo | Vengo |
Tu | Tieni | Poni | Trai | Vieni |
Lei, lei, lui | Tiene | Pone | Trae | Viene |
Noi | Teniamo | Poniamo | Traiamo | Veniamo |
Voi | Tenete | Ponete | Traete | Venite |
Loro | Tengono | Pongono | Traggono | Vengono |
POUŽITÍ PŘÍTOMNÉHO ČASU
Přítomný čas se používá k popisu činností, které se běžně odehrávají v přítomnosti nebo v určitém čase. Kromě toho se používají i k vyjádření budoucnosti skutečností, u kterých jsme si jisti tím, že se stanou.
Příklad:
- Viviamo a Torino ma lavoriamo a Milano.
- Martedì prossimo non vengo a lezione. Vado a Napoli.
- La prossima settimana parto per le vacanze.
PŘÍTOMNÝ ČAS PRŮBĚHOVÝ (STARE + GERUNDIO)
Pro činnosti, které se odehrávají ve stejné chvíli, kdy hovoříme, používáme přítomný čas slovesa ‘stare’ + gerundio. Gerundio se tvoří přidáním koncovek ‘–ando’ (pro slovesa zakončená na ‘–are’) a ‘-endo’ (pro slovesa zakončená na ‘–ere’, ‘-ire’).
Příklad:
- Adesso sto mangiando, ti richiamo più tardi.
- Che cosa stai facendo? – Niente di particolare, sto guardando un film.
MINULÝ ČAS - PASSATO PROSSIMO
Tvoří se většinou pomocí přítomného času slovesa ‘avere’ a příčestí minulého slovesa významového. V některých případech se používá přítomný čas slovesa ‘essere’.
Přítomný čas slovesa ‘avere’:
io ho – tu hai – lui/lei/Lei ha
noi abbiamo – voi avete – loro hanno
Přítomný čas slovesa ‘essere’:
io sono – tu sei – lui/lei/Lei è
noi siamo – voi siete – loro sono
Příčestí minulé se tvoří pomocí koncovek ‘–ato’ (pro slovesa zakončená na ‘–are’), ‘–uto’ (pro slovesa zakončená na ‘–ere’) a ‘-ito’ (pro slovesa zakončená na ‘-ire’).
Příklad:
- mangiare – mangiato
- bere – bevuto
- dormire – dormito
Některá slovesa mají příčestí minulé nepravidelné:
Příklad:
- accendere – acceso
- aprire – aperto
- bere – bevuto
- chiedere – chiesto
- chiudere – chiuso
- correggere – corretto
- correre – corso
- cuocere – cotto
- decidere – deciso
- dire – detto
- dividere – diviso
- essere – stato
- fare – fatto
- leggere – letto
- mettere – messo
- morire – morto
- muovere – mosso
- nascere – nato
- nascondere – nascosto
- offrire – offerto
- perdere – perso
- piacere – piaciuto
- piangere – pianto
- porre – posto
- prendere – preso
- ridere – riso
- rimanere – rimasto
- risolvere – risolto
- rispondere – risposto
- rompere – rotto
- scegliere – scelto
- scrivere – scritto
- succedere – successo
- togliere – tolto
- tradurre – tradotto
- uccidere – ucciso
- vedere – visto (veduto)
- venire – venuto
- vincere – vinto
- Passato prossimo se slovesem ‘essere’ se používá:
- se slovesy, která nemají u sebe předmět přímý:
- Ieri sera siamo riusciti a vedere tutto il film.
- se slovesy, která vyjadřují:
- stav: stare rimanere ...
- pohyb: andare, venire, tornare ...
- změnu stavu: diventare, nascere, morire ...
- se zvratnými slovesy:
- Mi sono alzato.
- Si sono vestiti in fretta e sono scappati.
- s následujícími slovesy: bastare, piacere, sembrare, accadere, parere,
succedere, costare, mancare, dipendere, dispiacere, toccare, occorrere:
- Sono bastati dieci minuti per tornare a casa.
- Queste scarpe mi sono costate un occhio della testa!
POZNÁMKA: Na rozdíl od slovesa ‘avere’, se příčestí minulé, u sloves s pomocným slovesem ‘essere’, shoduje s podmětem v rodě a v čísle.
Příklad:
- Siamo tornati dalle vacanze da poco e non abbiamo voglia di lavorare.
- Gloria ha ordinato un gelato enorme.
Výjimka: Sloveso ‘avere’ se vždy shoduje se zájmeny ‘lo’, ‘la’, ‘l’’, ‘li’, ‘le’.
Příklad:
- È da tanto tempo che non vedi Silvia e Daniela?
- No, perché? Le ho viste ieri.
Passato prossimo používáme k popisu událostí, které právě skončily, nebo mají spojitost s přítomností.
Příklad:
- Ieri sera ho mangiato troppo e non sono riuscito a dormire tutta la notte!
- Hai finito di fare i compiti?
- Che cosa hai mangiato oggi?
- Sei mai stato in Spagna?
- Hai già pagato la bolletta del telefono?
POZNÁMKA: Passato prossimo se používá především v hovorové italštině severní Itálie, kde vyjadřuje jakoukoli minulost, čímž nahrazuje passato remoto, které se používá pouze v písemné formě. Naopak na jihu Itálie se passato remoto používá i pro skutečnosti, které právě skončily.
MINULÝ ČAS - PASSATO REMOTO
Pravidelné koncovky jsou:
Slovesa zakončená na –are | Slovesa zakončená na –ere | Slovesa zakončená na –ire (skupina a) | Slovesa zakončená na –ire (skupina b) | |
Io | parlai | vendei/vendetti | sentii | finii |
Tu | parlasti | vendesti | sentisti | finisti |
Lei, lei, lui | parlò | vendé/vendette | sentí | finí |
Noi | parlammo | vendemmo | sentimmo | finimmo |
Voi | parlaste | vendeste | sentiste | finiste |
Loro | parlarono | venderono/vendettero | sentirono | finirono |
Slovesa ‘essere’ a ‘avere’ tvoří passato remoto nepravidelně:
ESSERE | AVERE | |
Io | fui | ebbi |
Tu | fosti | avesti |
Lei, lei, lui | fu | ebbe |
Noi | fummo | avemmo |
Voi | foste | aveste |
Loro | furono | ebbero |
POZNÁMKA: Nepravidelné tvary se týkají většinou pouze osoby io, lui/lei, loro, kdežto ostatní osoby zachovávají kořen infinitivu.
Příklad:
- ROMPERE: Io ruppi – Tu rompesti – Lei, lei, lui ruppe – Noi rompemmo – Voi rompeste – Loro ruppero
Nejpoužívanější nepravidelná slovesa:
- bere: bevvi
- cadere: caddi
- chiedere: chiesi
- conoscere: conobbi
- correre: corsi
- dare: diedi
- decidere: decisi
- fare: feci
- mettere: misi
- nascere: nacqui
- perdere: persi
- prendere: presi
- rendere: resi
- rispondere: risposi
- rompere: ruppi
- sapere: seppi
- scrivere: scrissi
- spegnere: spensi
- stare: stetti
- tenere: tenni
- vedere: vidi
- venire: venni
- vivere: vissi
- volere: volli
Passato remoto se používá k popisu dějů, které se staly v minulosti a v přítomnosti nemají pokračování.
Příklad:
- Alla fine degli anni sessanta l’uomo mise piede sulla luna.
- Quando scoprì l’America Cristoforo Colombo? Nel 1492, quando fece il suo primo viaggio.
MINULÝ ČAS - IMPERFETTO
Slovesa zakončená na -are | Slovesa zakončená na -ere | Slovesa zakončená na -ire | |
Io | studiavo | bevevo | partivo |
Tu | studiavi | bevevi | partivi |
Lei, lei, lui | studiava | beveva | partiva |
Noi | studiavamo | bevevamo | partivamo |
Voi | studiavate | bevevate | partivate |
Loro | studiavano | bevevano | partivano |
Imperfetto slovesa ‘essere’ je nepravidelné:
ESSERE |
Io ero |
Tu eri |
Lei, lei, lui era |
Noi eravamo |
Voi eravate |
Loro erano |
Imperfetto se používá:
- K vyjádření dějů, které probíhaly současně, nebo dějů, které byly přerušeny dějem jiným.
- Mentre la nonna guardava la televisione, il nonno leggeva il giornale.
- Mentre facevo la doccia è squillato il telefono.
- K vyjádření pravidelných nebo opakovaných dějů v minulosti.
- Da piccola andavo spesso al cinema con mio padre.
BUDOUCÍ ČAS
- Pravidelná slovesa I. třídy v budoucím čase mění samohlásku ‘–a’ infinitivu ‘-are’ na ‘–e’.
CANTARE | CREDERE | SENTIRE | FINIRE | |
Io | canterò | crederò | sentirò | finirò |
Tu | canterai | crederai | sentirai | finirai |
Lei, lei, lui | canterà | crederà | sentirà | finirà |
Noi | canteremo | crederemo | sentiremo | finiremo |
Voi | canterete | crederete | sentirete | finirete |
Loro | canteranno | crederanno | sentiranno | finiranno |
POZNÁMKA: První a třetí osoba jednotného čísla má psaný přízvuk.
ESSERE | AVERE | |
Io | sarò | avrò |
Tu | sarai | avrai |
Lei, lei, lui | sarà | avrà |
Noi | saremo | avremo |
Voi | sarete | avrete |
Loro | saranno | avranno |
Slovesa v budoucím čase mohou:
- vypustit samohlásku infinitivu: andare > andrò; dovere > dovrò; potere > potrò; sapere > saprò; vivere > vivrò
- vypustit samohlásku infinitivu a nahradit ‘l’ nebo ‘n’ kořene zdvojeným ‘rr’: rimanere > rimarrò; tenere > terrò; venire > verrò; volere > vorrò. POZNÁMKA: bere > berrò
- zachovat samohlásku ‘a’ infinitivu: dare > darò; fare > farò; stare > starò
POZNÁMKA: U sloves zakončených na ‘-care’ / ‘-gare’ se přidává souhláska ‘-h-’ před ‘–e’.
- cercare – cercherò
- spiegare – spiegherò
Slovesa zakončená na ‘-ciare’ / ‘-giare’ vypouštějí ‘-i-’.
- Annunciare – annuncerò
- mangiare – mangerò
Budoucí čas se používá:
- K vyjádření dějů, které se odehrají v budoucnosti.
- Fra due settimane tornerò a casa.
- K vyjádření nejistoty a pochybností v souvistosti s přítomností.
- Che cosa penseranno di me i tuoi genitori?
- K vyjádření domněnky.
- Sarai stanco, vai a letto!
POZNÁMKA: Často se budoucí čas nahrazuje přítomným časem a přece je vyjádření budoucnosti zachováno.
- Quest’estate vado in vacanza in Turchia.
PODMIŇOVACÍ ZPŮSOB
Podmiňovací způsob se tvoří stejně jako čas budoucí a to přidáním koncovek podmiňovacího způsobu ke kořeni infinitivu slovesa. Koncovky mění samohlásku ‘–a’ infinitivu ‘-are’ na ‘–e’.
CANTARE | CREDERE | SENTIRE | FINIRE | |
Io | canterei | crederei | sentirei | finirei |
Tu | canteresti | crederesti | sentiresti | finiresti |
Lei, lei, lui | canterebbe | crederebbe | sentirebbe | finirebbe |
Noi | canteremmo | crederemmo | sentiremmo | finiremmo |
Voi | cantereste | credereste | sentireste | finireste |
Loro | canterebbero | crederebbero | sentirebbero | finirebbero |
Má stejné nepravidelnosti jako čas budoucí: ‘andr-’, ‘rimarr-’, ‘berr-’; ‘dar-’.
- Potremmo comprare una macchina nuova.
Podmiňovací způsob se také používá:
- ke zdvořílému vyjádření prosby nebo přání:
- Mi daresti il numero di tua sorella, per favore?
- Vorrei tanto andare al mare!
- k vyjádření pochybnosti:
- Non so se Giovanni verrebbe a cena da noi stasera, è tardi per avvisarlo.
- k vyjádření nepotvrzené informace:
- Il Primo Ministro inglese arriverebbe in Italia il mese prossimo.
- k vyjádření nejistých dějů pomocí ‘se<’ + congiuntivo imperfetto nebo
trapassato:
- Andrò in vacanza a Riccione se avrò abbastanza soldi.
- Ora non avrei più la febbre se avessi preso qualche antibiotico.
- Se avessi abbastanza soldi, andrei in vacanza alle Maldive.
- Se avessi avuto abbastanza soldi, sarei andato in vacanza alle Maldive.
- Se avessi preso qualche antibiotico, ora non avrei più la febbre.
- k velice zdvořilému vyjádření žádosti pomocí spojení: Potrei/vorrei + infinitiv:
- Potrei avere un kilo di pane, per favore?
- Potresti dirmi che ore sono, per favore?
- Vorrei un’acqua tonica con ghiaccio e limone, grazie.
TRPNÝ ROD
Trpný rod se tvoří pomocí pomocného slovesa ‘essere’ (v různých časech) a příčestí minulého. Předložka ‘da’ vždy předchází osobě, která činnost vykonává a se kterou se shoduje v rodě a v čísle (da + člen určitý).
- Riccardo Borsellino è stato condannato dal giudice a tre anni di carcere per rapina a mano armata.
- Parma fu fondata dai Romani.
- Oggi l’inglese è studiato nella maggior parte dei paesi.
POZNÁMKA: Může se i tvořit se slovesem ‘venire’ (v různých časech) a příčestím minulým a má stejný význam slovesa ‘essere’.
- Oggi l’inglese viene studiato nella maggior parte dei paesi.
Trpný rod se slovesem (v různých časech) a příčestím minulým má stejný význam slovesa ‘dovere’.
- L’ultimo film di Bernardo Bertolucci va visto (= deve essere visto) appena
esce; dicono che sia un capolavoro.<<
- Il divieto di fumare andrebbe esteso (= dovrebbe essere esteso) a tutti i locali pubblici anche all’estero.
Trpný rod se tvoří pouze se slovesy, které mají předmět přímý.
- Il bambino è stato morso da un cane.
Kromě toho je možné nahradit trpný rod slovesy ‘essere’, ‘venire’ a ‘andare’ zvratným ‘si’ + slovesem v činném rodě. Sloveso se shoduje se slovem, ke kterému se vztahuje.
- A Firenze si insegna l’italiano a stranieri in molte scuole.
- Sulle Alpi si trovano molti funghi.
- In Italia si spendono molti soldi per costruire nuove autostrade.
POZNÁMKA: Ve složených časech je pomocné sloveso vždy ‘essere’ a příčestí minulé se shoduje se slovem, ke kterému se vztahuje, v rodě a v čísle.
- Si sono viste cose molto interessanti all’ultimo Festival di Venezia.
POZNÁMKA: V případě neosobního ‘si’ + sloveso zvratné, zvratná částice ‘si’ se mění na ‘ci’.
- In vacanza ci si alza sempre tardi.
KONJUKTIV PŘÍTOMNÝ - CONGIUNTIVO PRESENTE
(= subjunctive v jiných jazycích)
Congiuntivo presente pravidelných sloves se tvoří pomocí příslušných samohlásek pro každou třídu.
Infinitiv ‘–are’: Congiuntivo Presente ‘–i’
Infinitiv ‘–ere’ / ‘-ire’: Congiuntivo Presente ‘-a’
PARLARE Slovesa zakončená na –are | BERE/DORMIRE Slovesa zakončená na –ere e -ire | ||
Io | parli | viva | dorma |
Tu | parli | viva | dorma |
Lei, lei, lui | parli | viva | dorma |
Noi | parliamo | viviamo | dormiamo |
Voi | parliate | viviate | dormiate |
Loro | parlino | vivano | dormano |
Slovesa s nepravidelnou první osobou v přítomném čase, dodržují stejnou nepravidelnost v celém congiuntivu presente.
- I. třída:
ANDARE | DARE | FARE | STARE | |
Io | vada | dia | faccia | stia |
Tu | vada | dia | faccia | stia |
Lei, lei, lui | vada | dia | faccia | stia |
Noi | andiamo | diamo | facciamo | stiamo |
Voi | andiate | diate | facciate | stiate |
Loro | vadano | diano | facciano | stiano |
II. třída:
BERE | DOVERE | PIACERE | POTERE | SAPERE | VOLERE | |
Io | beva | debba | piaccia | possa | sappia | voglia |
Tu | beva | debba | piaccia | possa | sappia | voglia |
Lei, lei, lui | beva | debba | piaccia | possa | sappia | voglia |
Noi | beviamo | dobbiamo | piacciamo | possiamo | sappiamo | vogliamo |
Voi | beviate | dobbiate | piacciate | possiate | sappiate | vogliate |
Loro | bevano | debbano | piacciano | possano | sappiano | vogliano |
III. třída:
DIRE | USCIRE | |
Io | dica | esca |
Tu | dica | esca |
Lei, lei, lui | dica | esca |
Noi | diciamo | usciamo |
Voi | diciate | usciate |
Loro | dicano | escano |
Nejpoužívanější nepravidelná slovesa, se kterými se tvoří časy složené, jsou:
TENERE | PORRE | TRARRE | VENIRE | |
Io | tenga | ponga | tragga | venga |
Tu | tenga | ponga | tragga | venga |
Lei, lei, lui | tenga | ponga | tragga | venga |
Noi | teniamo | poniamo | traiamo | veniamo |
Voi | teniate | poniate | traiate | veniate |
Loro | tengano | pongano | traggano | vengano |
- ‘Essere’ a ‘avere’ mají vlastní nepravidelnost:
ESSERE | sia – sia – sia – siamo – siate – siano |
---|---|
AVERE | abbia – abbia – abbia – abbiamo – abbiate – abbiano |
ROZKAZOVACÍ ZPŮSOB
ROZKAZOVACÍ ZPŮSOB KLADNÝ
Rozkazovací způsob má obvykle 3 osoby.
- Prendi! (Ty)
- Prendiamo! (My)
- Prendete! (Vy)
Rozkazovací způsob se tvoří pomocí přítomného času, kromě 2. osoby jednotného čísla sloves první třídy, která přidávají samohlásku ‘-a’.
PŘÍTOMNÝ ČAS | Tu mangi. |
---|---|
ROZKAZOVACÍ ZPŮSOB KLADNÝ | Mangia! (Tu) |
Naopak, pro rozkazovací způsob zdvořilostní formy Lei/Loro, používáme 3. osobu jednotného a množného čísla konjuktivu přítomného, ale tyto tvary jsou používány pouze zřídka.
Příklad:
- (Lei) Lavori! Altrimenti dovremo licenziarla.
- Si accomodi pure signora, l’avvocato arriverà tra poco.<<
Slovesa nepravidelná:
AVERE | Abbi! | Abbiamo! | Abbiate! |
ANDARE | Va! | Andiamo! | Andate! |
DIRE | Di’! | Diciamo! | Dite! |
SAPERE | Sappi! | Sappiamo! | Sappiate! |
ESSERE | Sii! | Siamo! | Siate! |
DARE | Da! | Diamo! | Date! |
FARE | Fa! | Facciamo! | Fate! |
STARE | Sta’! | Stiamo! | State! |
Nepřízvučná zájmena společně s “ne” a “ci” se připojují ke slovesu v 2. osobě j.č. a k 1. a 2. osobě mn. č.
Příklad:
- Ricordiamoci di chiudere la porta a chiave.
- Passami l’acqua, per favore!
- Parlagliene tu per primo!
Ve zdvořilostní formě (Lei/Loro) se staví před sloveso.
Příklad:
- Lo guardi attentamente e mi dica se lo riconosce.
POZNÁMKA: Pokud se nepřízvučná zájmena společně s “ne” a “ci” připojují ke slovesu v 2. osobě j.č. a k 1. a 2. osobě mn. č., je nutné zdvojit souhlásku zájmena.
Příklad:
- ANDARE + CI – VACCI: Vacci piano con quel vino! (= non berne troppo)
- DARE + LE – DALLE: Dalle una mano a sollevare la valigia! (= aiutala)
- FARE + MI – FAMMI: Fammi un favore e spegni la luce!
- STARE + CI – STACCI: Stacci attento, è uno sport pericoloso! (= fai attenzione)
- DIRE + MI – DIMMI: Dimmi come ti chiami, non fare il capriccioso!
Výjimka: S “gli” se souhláska “g” nezdvojuje.
- Dagli il mio numero di telefono e digli di chiamarmi al più presto!
ROZKAZOVACÍ ZPŮSOB ZÁPORNÝ
Rozkazovací způsob záporný se tvoří přídáním částice “non” před rozkazovací způsob kladný, ale tvar slovesa se mění v závislosti na osobě:
- osoba jednotného čísla se tvoří pomocí “non” před infinitivem:
- Non prendere le pastiglie prima dei pasti!
- Non parlarmi adesso, devo risolvere questo problema.
- osoba množného čísla se tvoří pomocí přítomného času:
- Non prendete le pastiglie prima dei pasti!
- osoba jednotného a množného čísla se tvoří pomocí konjuktivu přítomného:
- (Lui/Lei) Non prenda le pastiglie prima dei pasti!
- (Loro) Non prendano le pastiglie prima dei pasti!
Zájmena u rozkazovacího způsobu záporného se dávají před nebo za sloveso, kromě 2. osoby jednotného čísla (infinitiv + zájmeno).
- Non ditelo a mia madre!/ Non lo dite a mia madre!
Poznámky
>>BISOGNA<< + INFINITIV
Bisogna + infinitiv se používá k vyjádření (ve tvaru neosobním) povinnosti nebo potřeby něco udělat. Má stejný význam jako: È NECESSARIO + INFINITIV.
Příklad:
- Prima bisogna pelare le patate e poi bisogna friggerle. Nejdřív je třeba oloupat brambory a pak je třeba je smažit.
>>CI<< a >>NE<<
‘CI’ může mít různé významy v závislosti na kontextu, ve kterém se vyskytuje:
- Označuje místo ve významu tady, tam.
- Sei mai stato a Roma? Sì, ci sono stato due anni fa.
- Označuje argument u sloves, která se váží se spojkami “a...”, “su...” s významem “a questo, a ciò”; su questo, su ciò”; “a lui/lei/loro”, “su lui/lei/loro”.
- Hai pensato al regalo per Roberta? Sì, ci ho pensato, ma non mi è venuto in mente niente.
- Posso contare sulla tua presenza al congresso? Sì, ci puoi contare.
‘NE’ nahrazuje doplněk nebo celou větu s předložkou “di” nebo “da” s významem:
di questo, di ciò:
- Ti ricordi di Elsa? Sì, me ne ricordo bene.
da questo, da ciò; da lui/lei/loro, di lui/lei/loro:
- Chi mi aveva detto che tornerai presto in Italia? Ah, sì, me ne ha parlato Marta.
da questo luogo:
- Sono stato a Chieti. Ne sono appena tornato.
Ve složených časech se příčestí shoduje se slovem, které je nahrazeno částicí ne.
- Quanti libri hai letto quest’estate? Ne ho letti cinque.
- Quanti turisti arriveranno quest’estate in Italia? Non si sa, ma finora ne sono arrivati due milioni.
Ale příčestí se neshoduje s doplňkem předcházejícím “di”.
- Avete parlato di affari a cena? No, non ne abbiamo parlato.
Ne se používá i pro označení části množství nebo celku a nahrazuje podstatné jméno.
- Quante sigarette fumi al giorno? Non molte, ne fumo solo quindici.
- Quanti film di Fellini hai visto? Non ne ho visto nessuno.
Ne se používá i v ustálených spojeních:
- Non ne posso più, sono stanchissimo.
- Ciao. Me ne vado.
>>C’È<< e >>CI SONO<<
Se používají k vyjádření existence nebo přítomnosti něčeho nebo někoho.
KLADNÝ TVAR JEDNODUCHÝ: CI + È = C’È.
- Sul tetto c’è un gatto.
KLADNÝ TVAR MNOŽNÝ: CI SONO.
- Sul tetto ci sono due gatti.