Gramatická příručka španělštiny

Množné číslo

Pokud je podstatné jméno zakončeno samohláskou, připojuje ‘s’. Pokud je podstatné jméno zakončeno souhláskou, připojuje ‘es’.

Příklad:

• Mužský: niños, hombres, teléfonos, profesores
• Ženský: niñas, mujeres, casas, profesoras

Členy

Určité členy rodu mužského jsou:

Příklad:

Určité členy rodu ženského jsou:

Příklad:

Neurčité členy rodu mužského jsou:

Příklad:

Neurčité členy rodu ženského jsou:

Příklad:

Druh podstatných jmen

Podstatná jména zakončená na ‘–o’ jsou převážně rodu mužského: el niño; el teléfono; el periódico; el banco; el cambio; el dinero; el edificio un diccionario; un abrigo; un libro; un piso; un baño; un litro; un ejemplo

Výjimky: la mano; la foto; la moto; la radio

Podstatná jména zakončená na ‘–a’ jsou převážně rodu ženského: la niña; la casa; la ventana; la puerta; la mesa; la luna; la boca una revista; una palabra; una sonrisa; una taza; una camisa; una carretera

Výjimky: el día; el mapa; el idioma; el programa; podstatná jména zakončená na ‘-ema’ (příklad: el problema; el tema; el sistema)

Podstatná jména zakončená na ‘–dad’, ‘-tad’ a ‘-ión’ jsou vždy rodu ženského: una ciudad; la libertad; la igualdad; la televisión; una conversación; una nación

Jen několik podstatných jmen ženského rodu s přízvučným ‘a’ nebo ‘ha’ na začátku slova se pojí (v jednotném čísle) se členem ‘el’ nebo ‘un’: el agua, el ala, el alma, un área, el hambre

Existují podstatná jména, která mohou být rodu ženského i mužského:

Zakončená na ‘–ista’: un/una turista, el/la economista, el/la artista, un/una tenista

Zakončená na ’–ante’: el/la cantante, un/una representante, el/la estudiante

Pro podstatná jména, která jsou zakončená na ‘–e’ nebo na souhlásku, nejsou žádná pravidla. el coche, la calle; el golpe, la gripe; el arroz, la voz; el fin, la crin

POZNÁMKA 1: Stále více se objevuje sklon vytvářet ženské tvary z podstatných jmen, která měla v minulosti pouze tvar mužský (například: el abogado –- la abogada, el médico -– la médica). Dalším trendem je nepoužívat rod mužský, pokud není známo pohlaví osoby. K tomu se používají různé tvary. Například: el/la pasajer/a nebo zopakování obou tvarů (el pasajero o la pasajera).

Tradičně se používá množné číslo mužského rodu, pokud mluvíme o dvojici nebo skupině osob, ve které jsou ženy i muži.

Příklad:

• el padre y la madre – los padres
• el rey y la reina – los reyes
• la abuela y el abuelo --los abuelos
• la tía y el tío – los tíos
• dos niños y ocho niñas – diez niños

Další moderní tendencí je nepoužívat společné množné číslo, ale použít spojení: los pasajeros y las pasajeras; los/las pasajeros/as; l@s pasajer@s

POZNÁMKA 2:

• A + EL se zkracuje na AL: Voy a el cine. = Voy al cine.
• DE + EL se zkracuje na DEL: Voy de el hotel a el cine. = Voy del hotel al cine.

PŘÍDAVNÁ JMÉNA PŘIVLASTŇOVACÍ

Ve španělštině se přídavná jména přivlastňovací shodují s podstatným jménem, ke kterému se vztahují. Všechna přídavná jména přivlastňovací se shodují v čísle. V první a v druhé osobě množného čísla se shodují i v rodě.

Příklad:

• mi hermano, mi hermana, mis hermanos, mis hermanas
• tu amigo checo, tu amiga checa, tus amigos checos, tus amigas checas
• nuestro piso, nuestra casa, nuestros profesores, nuestras profesoras
• vuestro hotel, vuestra ciudad, vuestros pasaportes, vuestras maletas
• su pueblo, su ciudad, sus libros, sus casas

POZNÁMKA: ‘su’ / ‘sus’ se mohou vztahovat k: él, ella, usted, ellos, ellas nebo ustedes

(Další informace o zájmenech naleznete v sekci věnované zájmenům.)

KOMPARATIV

1. K porovnání odlišných věcí se používají más / menos que

• Madrid es más grande que Salamanca. – Salamanca es menos grande que Madrid.
• La ciudad es más ruidosa que el campo. – El campo es menos ruidoso que la ciudad.
• Nosotros trabajamos más que vosotros. – Vosotros trabajáis menos que nosotros.
• Mi hermano tiene más dinero que yo. – Yo tengo menos dinero que mi hermano.

1. K vyjádření rovnosti dvou věcí používáme:

Přídavná jména a příslovce: ‘igual de ... que’ nebo ‘tan ... como’

• Paco es igual de alto que Juan.
• Paco es tan alto como Juan.

Slovesa: ‘igual ... que’ a ‘tanto ... como’

• Mi hija se llama igual que mi madre.
• Mi hijo come tanto como su padre.

SUPERLATIV

‘más’ a ‘menos’ se používají i pro odlišení věcí nebo osob od nějaké skupiny:

• Pepe es el alumno más inteligente de la clase.
• El Monte Everest es la montaña más alta del mundo.

Pro vyjádření nejvyššího stupeň kvality, bez porovnání s ostatními, se používá ‘muy + přídavné jméno’ nebo ‘-ísimo / -ísima / -ísimos / -ísimas’

• muy guapo – guapísimo
• muy grande – grandísimo
• muy alta – altísima
• muy delgados – delgadísimos
• muy caras – carísimas

Bueno, malo, grande, pequeño, bien a mal jsou nepravidelná:

• más bueno / más bien = mejor
• más malo / más mal = peor
• más grande = mayor
• más pequeño = menor

ZÁJMENA OSOBNÍ

Obracíme-li se k osobám důvěrným a neformálním způsobem, používáme ‘tú’ v jednotném čísle a ‘vosotros’ (mužský rod) nebo ‘vosotras’ (ženský rod) v množném čísle.

Zdvořilostní nebo formální tvary jsou ‘usted’ v jednotném čísle a ‘ustedes’ v množném čísle. Obvykle se píšou jako Vd. a Vds. a používají se se slovesem ve třetí osobě. Zájmena osobní se většinou nepoužívají, protože tvar slovesa již vyjadřuje danou osobu.

‘¿Dónde vives?’ – ‘Vivo en Avilés y trabajo en Gijón.’

Podstatné jméno je možné použít, pokud chceme dát důraz na osobu a zabránit dvojsmyslnosti:

• ¿Cómo os llamáis? – Yo me llamo Raquel y ella se llama Elena.
• ¿Qué estudiáis? – Yo estudio Medicina y él estudia farmacia.

ZÁJMENA OSOBNÍ PO PŘEDLOŽCE

První a druhá osoba jednotného čísla se mění. Ostatní osoby zůstávají neměnné. Po předložkách (a, para, de, por etc.) se používají tvary ‘mí’ a ‘tí’.

Příklad:

• Esta carta es para tí.
• El jefe habla muy bien de tí.

Ale:

• Esta carta es para él / ella / Vd.
• El jefe habla muy bien de nosotros nosotras / vosotros / vosotras /ellos / ellas / Vds.<<

V případě předložky ‘con’ se používají speciální tvary: conmigo y contigo.

Příklad:

• ¿Quieres ir conmigo? - Sí, quiero ir contigo.

ZÁJMENA OSOBNÍ NESAMOSTATNÁ: PŘEDMĚT PŘÍMÝ A NEPŘÍMÝ

Tvary zájmen v první a druhé osobě jsou shodná pro předmět přímý i nepřímý. Mění se pouze třetí osoba.

Příklad předmětu přímého:

• ¿Quién es Alberto? – No sé. No lo conozco.
• ¿Quién es María? – No sé. No la conozco.
• ¿Quiénes son Alberto y María? – No sé. No los conozco.
• ¿Dónde están mis libros? – No los encuentro.
• ¿Dónde están mis gafas? – No las encuentro.

Příklad předmětu nepřímého:

• ¿Me das un beso?
• Claudio nos ha enviado una carta.
• Os doy mi número de teléfono.
• Les enviaré un email mañana.

ZÁJMENA ZVRATNÁ

Některá slovesa se používají se zvratnými zájmeny. Tato slovesa připojují koncovku –se k infinitivu, například: llamarse, levantarse, sentarse, ducharse. Postavení zvratných zájmen je shodné s postavením zájmen předmětu přímého a nepřímého (viz nahoře). Zvratná zájmena jsou:

Příklad:

• Me llamo Pepe.
• ¿Cómo te llamas?
• ¿Cómo se llama tu amigo?
• ¿Dónde podemos sentarnos?
• ¿Dónde nos podemos sentar?
• ¿Tu hermana no se ha levantado todavía?
• ¡Siéntate!
• ¡Siéntese Vd.!
• ¡No te vayas!
• María y Pepe van a casarse en mayo.
• María y Pepe se van a casar en mayo.

ZÁJMENA PŘIVLASTŇOVACÍ

Pokud je známo, o čem se hovoří a nechceme podstatné jméno zopakovat, můžeme použít zájmeno přivlastňovací. Přivlastňovací zájmena se shodují s podstatným jménem, které nahrazují, v rodě a čísle.

Příklad:

• ¿De quién es esta casa? – Es mía.
• Mi padre tiene más dinero que el tuyo.
• ¿Es vuestro este dinero? – Sí, es nuestro.
• ¿Estas cosas son vuestras? – No, no son nuestras. Son suyas.

‘suyo’ atd. mohou být shodné pro oba rody, proto je můžeme použít: de él, de ella, de Vd., de ellos, de ellas, de Vds.

Příklad:

• ¿Estas cosas son vuestras? – No, no son nuestras. Son de ellos.
• ¿Estos zapatos son tuyos? – No, son de él.

Tyto tvary mohou být také použity po podstatném jménu. V tomto případě se nazývají ‘přivlastňovací zájmena přízvučná nebo tvrdá’.

Příklad:

• un amigo mío
• la profesora nuestra
• unas amigas suyas
• cuatro alumnos suyos

PŘÍTOMNÝ ČAS

PŘÍTOMNÝ ČAS PRŮBĚHOVÝ (ESTAR + GERUNDIO)

Pro popis událostí, které se odehrávají ve chvíli, kdy hovoříme, můžeme použít i přítomný čas slovesa ‘estar’ + gerundio. Gerundio se tvoří přidáním koncovek ‘–ando’ (pro slovesa zakončená na ‘–ar’) nebo ‘-iendo’ (pro slovesa zakončená na ‘–er’, ‘-ir’).

Příklad:

• Espera un momento. Estoy hablando por teléfono.
• ¿Qué haces? –- Nada, estoy escuchando música.

MINULÝ ČAS - PRETÉRITO PERFECTO

Tvoří se pomocí přítomného času slovesa ‘haber’ a příčestí minulého slovesa významového. Přítomný čas slovesa ‘haber’:

yo he – tú has – él, ella, usted ha
nosotros, nosotras hemos -– vosotros, vosotras habéis -– ellos, ellas, ustedes han

Příčestí minulé se tvoří pomocí koncovek ‘–ado’ (pro slovesa zakončená na ‘–ar’) nebo ‘–ido’ (pro slovesa zakončená na ‘–er’, ‘-ir’)

Příklad:

• cantar -– cantado
• comer –- comido
• estar –- estado
• tener –- tenido
• salir - salido

Některá slovesa s nepravidelným příčestím jsou:

• ser –- sido
• abrir –- abierto
• decir –- dicho
• hacer -– hecho
• escribir -– escrito
• poner –- puesto
• ver -– visto
• romper –- roto
• volver – vuelto

Tento minulý čas používáme k popisu událostí, které právě skončily, nebo mají spojitost s přítomností.

Příklad:

• Hola, Pepe. ¿Dónde has estado?
• ¿Habéis terminado?
• ¿Qué han hecho Pepe y María hoy?
• ¿Has estado alguna vez en España?
• Nunca he visitado Madrid.
• ¿Has pagado la cuenta?

POZNÁMKA: V některých částech Španělska, například v Madridu, se Pretérito Perfecto používá pro všechny události, které se odehrály v minulosti:

• ¿Cuándo han llegado? – Han llegado ayer.
• ¿Has terminado tus estudios? – Sí, los he terminado el año pasado.

V jiných částech Španělska a v mnoha latinskoamerických zemích se Pretérito Perfecto používá velice zřídka. Místo něj se používá Pretérito Indefinido.

MINULÝ ČAS - PRETÉRITO INDEFINIDO

Pravidelné koncovky jsou:

Některá slovesa zakončená na ‘-ir’, jako například pedir nebo sentir, mění ve třetí osobě jednotného a množného čísla ‘–e-’ na ‘–i-’ . Slovesa zakončená na ‘-ir’, jako například dormir, mění ve třetí osobě jednotného a množného čísla ‘–o-’ na ‘–u-’.

Slovesa ‘ser’ a ‘ir’ tvoří Pretérito Indefinido nepravidelně a mají stejný tvar: fui, fuiste, fue, fuimos, fuisteis, fueron

Jiná slovesa mají v tomto čase nepravidelný kořen:

Pretérito Indefinido se používá k popisu událostí, které se staly v určitém čase v minulosti.

• ¿Qué hiciste el domingo? – Fui al parque.
• ¿Has hablado con el jefe? – Sí, hablé con él ayer.
• ¿Cuándo descubrió Colón América? – Hizo su primer viaje en 1492.

MINULÝ ČAS - PRETÉRITO IMPERFECTO

Existují 3 nepravidelná slovesa:

Pretérito imperfecto se používá k popisu událostí, v průběhu kterých se odehrál jiný děj nebo k popisu zvyků a návyků v minulosti.

Příklad:

• ¿Qué hiciste el sábado? - Nada. Llovía, mi novio trabajaba, ponían una

película muy buena en la tele, así que me quedé toda la tarde en casa.<<

• Cuando yo era joven me gustaba mucho jugar al fútbol.

BUDOUCÍ ČAS

Koncovky budoucího času se připojují k infinitivu slovesa a jsou stejné pro všechny časové třídy:

Některá slovesa mají v budoucím čase nepravidelný kořen, ale zachovávají stejné koncovky.

PODMIŇOVACÍ ZPŮSOB

Podmiňovací způsob se tvoří stejně jako čas budoucí. A to přidáním koncovek podmiňovacího způsobu ke kořeni infinitivu slovesa. Koncovky jsou stejné pro všechna slovesa.

Má stejné nepravidelnosti jako čas budoucí: podría atd., tendría atd., querría atd.

Podmiňovací způsob se používá k vyjádření možných plánů nebo myšlenek, ale i toho, co si přejeme udělat:

• Podríamos ir a la montaña este fin de semana.
• ¿Te gustaría venir conmigo?

Podmiňovací způsob se používá ke zdvořilému vyjádření prosby:

• ¿Podrías venir un momento a mi despacho, por favor?
• ¿Podría usted ayudarme?
• ¿Te importaría hacerme un favor?
• ¿Les importaría (a ustedes) cerrar la puerta, por favor?

Podmiňovací způsob se používá také ve spojení se ‘si’ (a se slovesem ve tvaru subjuntivo imperfecto – viz dole) k vyjádření domněnky o možných událostech:

• Estudiaría más si tuviera más tiempo.
• Compraríamos un ordenador nuevo si pudiéramos.
• ¿Qué harías si te tocase la lotería?