Gramatika

Tvorba množného čísla

Jestliže podstatné jméno končí samohláskou, přidá se ‘s’. Jestliže končí souhláskou, přidá se ‘es’.

Příklady:

• Mužský rod: niños, hombres, teléfonos, profesores
• Ženský rod: niñas, mujeres, casas, profesoras

Členy

Určité členy rodu mužského jsou:

Příklady:

Určité členy rodu ženského jsou:

Příklady:

Neurčité členy rodu mužského jsou:

Příklady:

Neurčité členy rodu ženského jsou:

Příklady:

Rod podstatných jmen

Podstatná jména končící na ‘–o’ jsou téměř vždy mužského rodu: el niño; el teléfono; el periódico; el banco; el cambio; el dinero; el edificio un diccionario; un abrigo; un libro; un piso; un baño; un litro; un ejemplo

výjimky: la mano; la foto; la moto; la radio

Podstatná jména končící na ‘–a’ jsou téměř vždy rodu ženského: la niña; la casa; la ventana; la puerta; la mesa; la luna; la boca una revista; una palabra; una sonrisa; una taza; una camisa; una carretera

výjimky: el día; el mapa; el idioma; el programa; Podstatná jména která končí na ‘-ema’ (například: el problema; el tema; el sistema)

Podstatná jména, která končí na ‘–dad’, ‘-tad’, ‘-ión’ , jsou vždy rodu ženského: una ciudad; la libertad; la igualdad; la televisión; una conversación; una nación

Je několik málo podstatnách jmen ženského rodu, začínajících na ‘a’ nebo ‘ha’ a vyžadujících (v jednotném čísle) člen ‘el’ nebo ‘un’: el agua, el ala, el alma, un área, el hambre

Jsou podstatná jména, která mohou být mužského nebo ženského rodu dle pohlaví:

Končící na ‘–ista’: un/una turista, el/la economista, el/la artista, un/una tenista

Končící na ’–ante’: el/la cantante, un/una representante, el/la estudiante

Nejsou pravidla pro podstatná jména končící na ‘–e’ nebo na souhlásky el coche, la calle; el golpe, la gripe; el arroz, la voz; el fin, la crin

Poznámka 1:

Je nová tendence tvoření forem ženského rodu u podstatných jmen,

která byla předtím pouze rodu mužského. (například: el abogado –- la abogada, el médico – la médica). Další nová tendence je nepoužívání formy mužského rodu v případě, že není jasné jakého pohlaví je příslušná osoba. Na to se využívají různá vyjádření. Například: el/la pasajer/a, nebo opakování slova v obou pohlavích (el pasajero o la pasajera).

Tradičně se při oslovování nebo zmiňování se o skupině, kde jsou osoby obou pohlaví, používá v množném čísle mužský rod.

Například:

• el padre y la madre – los padres
• el rey y la reina – los reyes
• la abuela y el abuelo --los abuelos
• la tía y el tío – los tíos
• dos niños y ocho niñas – diez niños

Další nová tendence je vyhnout se použití společného množného čísla vyjádřeními jako : los pasajeros y las pasajeras; los/las pasajeros/as; l@s pasajer@s

Poznámka2:

• A + EL se zkracuje na AL: Voy a el cine. = Voy al cine.
• DE + EL sse zkracuje na DEL: Voy de el hotel a el cine. = Voy del hotel

al cine.<<

Přivlastňovací zájmena

Zájmena přivlastňovací se shodují s podstatným jménem, které doprovázejí. Všechna přivlastňovací zájmena se shodují v čísle. V první a druhé osobě množného čísla se shodují také v rodě.

Příklady:

• mi hermano, mi hermana, mis hermanos, mis hermanas
• tu amigo checo, tu amiga checa, tus amigos checos, tus amigas checas
• nuestro piso, nuestra casa, nuestros profesores, nuestras profesoras
• vuestro hotel, vuestra ciudad, vuestros pasaportes, vuestras maletas
• su pueblo, su ciudad, sus libros, sus casas

POZNÁMKA: ‘su’ / ‘sus’ Může se vztahovat k: él, ella, usted, ellos, ellas nebo ustedes

(Více informací o zájmenech hledejte v sekci "Zájmena" níže).

Osobní zájmena

U neformální formy oslovování (tykání) se používá ‘tú’ v jednotném čísle a ‘vosotros’ (mužský rod) nebo ‘vosotras’ (ženský rod) v množném čísle.

Zdvořilostní a formální tvary (vykání) jsou ‘usted’ jednotné číslo, a ‘ustedes’ v množném čísle. Tyto dvě formy se běžně píší Vd. a Vds., a používá se s nimi sloveso ve třetí osobě. Osobní zájmena se běžně ve spojení se slovesy nepoužívají, osobu určuje gramatický tvar slovesa.

‘¿Dónde vives?’ – ‘Vivo en Avilés y trabajo en Gijón.’

Nicméně se osobní zájmena používají pro odlišení a ujasnění informace, názoru apod., aby se zabránilo dvojsmyslnosti:

• ¿Cómo os llamáis? – Yo me llamo Raquel y ella se llama Elena.
• ¿Qué estudiáis? – Yo estudio Medicina y él estudia farmacia.

Osobní zájmena po předložce

První dvě osoby jednotného čísla se mění. Ostatní osoby se nemění. Po předložkách (a, para, de, por etc.) se používají ‘mí’ a ‘tí’.

Příklady:

• Esta carta es para tí.
• El jefe habla muy bien de tí.

Ale:

• Esta carta es para él / ella / Vd.
• El jefe habla muy bien de nosotros nosotras / vosotros / vosotras /ellos / ellas / Vds.<<

V případě předložky ‘con’ se používají speciální tvary: conmigo y contigo.

Příklad:

• ¿Quieres ir conmigo? - Sí, quiero ir contigo.

Osobní zájmena, předmět přímý a nepřímý

Tvary pro první a druhé osoby jsou stejné v předmětu přímém (4. pád) i nepřímém (3. pád). Změna nastává jen ve třetích osobách.

Příklady Předmětu přímého (4. pád):

• ¿Quién es Alberto? – No sé. No lo conozco.
• ¿Quién es María? – No sé. No la conozco.
• ¿Quiénes son Alberto y María? – No sé. No los conozco.
• ¿Dónde están mis libros? – No los encuentro.
• ¿Dónde están mis gafas? – No las encuentro.

Příklady Předmětu nepřímého (3. pád):

• ¿Me das un beso?
• Claudio nos ha enviado una carta.
• Os doy mi número de teléfono.
• Les enviaré un email mañana.

Zvratná zájmena

Některá slovesa se používají se zvratnými zájmeny. K těmto slovesům se přidává –se k infinitivu, například: llamarse, levantarse, sentarse, ducharse. Pravidla pro umístění zvratného zájmena jsou stejná jako u zájmen ve tvaru předmětu (viz výše). Zvratná slovesa jsou:

Příklady:

• Me llamo Pepe.
• ¿Cómo te llamas?
• ¿Cómo se llama tu amigo?
• ¿Dónde podemos sentarnos?
• ¿Dónde nos podemos sentar?
• ¿Tu hermana no se ha levantado todavía?
• ¡Siéntate!
• ¡Siéntese Vd.!
• ¡No te vayas!
• María y Pepe van a casarse en mayo.
• María y Pepe se van a casar en mayo.

Zájmena přivlastňovací

Jestliže je zřejmé, o čem mluvíme, nemusíme opakovat znovu podstatné jméno a můžeme použít přivlastňovací zájmeno. Přivlastňovací zájmena se shodují v rodě a čísle s podstatným jménem, které nahrazují.

Příklady:

• ¿De quién es esta casa? – Es mía.
• Mi padre tiene más dinero que el tuyo.
• ¿Es vuestro este dinero? – Sí, es nuestro.
• ¿Estas cosas son vuestras? – No, no son nuestras. Son suyas.

Např. ‘suyo’ atd. může být obourodé, pak se použije: de él, de ella, de Vd., de ellos, de ellas, de Vds.

Příklady:

• ¿Estas cosas son vuestras? – No, no son nuestras. Son de ellos.
• ¿Estos zapatos son tuyos? – No, son de él.

Tyto formy se mohou také použít po podstatném jménu. Pak se jmenují ‘přivlastňovací zájmena přízvučná’.

Příklady:

• un amigo mío
• la profesora nuestra
• unas amigas suyas
• cuatro alumnos suyos

Přítomný čas, způsob oznamovací

Průběhový čas (>>estar<< + gerundium)

Pro čas, který se děje právě teď, můžeme použít také průběhový čas ‘estar’ + gerundium. Gerundium se tvoří ze slovesa koncovkou ‘–ando’ (verbos en ‘–ar’) o ‘-iendo’ (verbos en ‘–er’, ‘-ir’).

Příklady:

• Espera un momento. Estoy hablando por teléfono.
• ¿Qué haces? –- Nada, estoy escuchando música.

Minulý čas (předpřítomný)

Tvoří se přítomným časem pomocného slovesa ‘haber’ a příčestím základního slovesa. Přítomný čas ‘haber’:

yo he – tú has – él, ella, usted ha

nosotros, nosotras hemos – vosotros, vosotras habéis – ellos, ellas, ustedes han

Příčestí se tvoří koncovkou ‘–ado’ (slovesa na ‘–ar’) nebo ‘–ido’ (slovesa na ‘–er’, ‘-ir’)

Příklady:

• cantar – cantado
• comer –- comido
• estar –- estado
• tener –- tenido
• salir - salido

Některá slovesa mají příčestí nepravidelné:

• ser –- sido
• abrir –- abierto
• decir –- dicho
• hacer – hecho
• escribir – escrito
• poner –- puesto
• ver – visto
• romper –- roto
• volver – vuelto

Předpřítomný minulý čas používáme na děje které se staly v minulosti a mají nějaký vztah k současnosti.

Příklady:

• Hola, Pepe. ¿Dónde has estado?
• ¿Habéis terminado?
• ¿Qué han hecho Pepe y María hoy?
• ¿Has estado alguna vez en España?
• Nunca he visitado Madrid.
• ¿Has pagado la cuenta?

POZNÁMKA: V některých částech Španělska, například v Madridu, se používá Pretérito Perfecto na všechny děje, které se staly v minulosti:

• ¿Cuándo han llegado? – Han llegado ayer.
• ¿Has terminado tus estudios? – Sí, los he terminado el año pasado.

V jiných částech Španělka a v mnoha zemích Latinské Ameriky se používá předpřítomný čas řídčeji. Místo toho se používá Indefinido.

Minulý čas neurčitý

Pravidelné koncovky jsou:

Některá slovesa na ‘-ir’, jako například pedir nebo sentir, mění ‘–e-’ na ‘–i-’ ve třetích osobách jednotného čísla a množného čísla . Slovesa na ‘-ir’, jako například dormir, mění ‘–o-’ na ‘–u-’ ve třetích osobách.

Slovesa ‘ser’ a ‘ir’ jsou nepravidelná v Pretérito Indefinido, a mají tu samou formu : fui, fuiste, fue, fuimos, fuisteis, fueron

Další slovesa mají nepravidelný kořen v minulém čase Pretérito Indefinido:

Minulý čas neurčitý používáme pro děje, které se staly v nějakém konkrétním čase či momentě v minulosti.

• ¿Qué hiciste el domingo? – Fui al parque.
• ¿Has hablado con el jefe? – Sí, hablé con él ayer.
• ¿Cuándo descubrió Colón América? – Hizo su primer viaje en 1492.

Budoucí čas

Koncovky budoucího času se přidávají k infinitivu slovesa a jsou stejné ve všech třech konjugacích:

Některá slovesa mají v budoucím čase nepravidelné koncovky: