Gramatika

Zpět

1. Podstatné jméno podstatné jméno

1.1 Skloňování s určitým členem

Všechna podstatná jména mají člen "der, die, das" a znají kategorii rodu, čísla a pádu. Rod je mužský "der Vater, der Zug" ženský "die Mutter, die Reise" a střední. Němčina má čtyři pády, třetí pád kumuluje významy českého třetího, šestého i sedmého:

  1. první pád - Kdo, co?
  2. druhý pád - Koho, co?
  3. třetí pád - Komu, čemu, + s kým, čím? + o kom, o čem?
  4. čtvrtý pád - Koho co?

Formy členů podstatných jmen se mění podle pádu, rodu i čísla.

Příklady:

První pád: Kdo, co je to? Das ist der Vater. Das ist die Mutter. Das ist das Kind. Das sind die Väter / Mütter / Kinder.

Druhý pád: Koho, čeho (čí) to je? Das ist der Freund des Vaters. Das ist der Freund der Mutter. Das ist der Freund des Kindes. Das ist der Freund der Väter / Mütter / Kinder.

Třetí pád: Komu, čemu to patří? Das gehört dem Vater. Das gehört der Mutter. Das gehört dem Kind. Das gehört den Vätern / Müttern / Kindern.

Čtvrtý pád: Koho, co vidíš? Ich sehe den Vater. Ich sehe die Mutter. Ich sehe das Kind. Ich sehe die Väter / Mütter / Kinder.

Pozor:

Jména osob, měst, zemí, ostrovů a kontinentů nemají člen. Vyjímkou jsou některé názvy zemí: die Schweiz, die Türkei, der Jemen, die Niederlande.

Určitý člen se používá:
  • pokud známe věc, osobu o které se hovoří, nebo pokud jí uvedeme v předchozí větě. (Da hinten ist ein Mann. Der Mann ist sehr groß.)
  • pokud se mluví o obecně známé a nezaměnitelné věci, či osobě (Die Königin von England kommt nach Deutschland.)
  • jako náhrada za podstatné jméno
  • Wie findest du den Film? Den finde ich gut.
  • Wo ist unser Nachbar? Der ist in Berlin.
  • Wo sind die Blumen? Die sind in der Küche.
Pozor:

Kromě hlavních vzorů skloňování v němčině existuje několik slov, které se skloňují podle takzvaného -n vzoru. Všechna jsou mužského rodu. v tomto vzoru končí všechny pády, vyjma prvního pádu na "-(e)n" . V množném čísle se nevyskytují žádné přehlásky "ä, ö, ü" ).

Příklad:
  • Jednotné číslo
  • der Mensch
  • des Menschen
  • dem Menschen
  • den Menschen
  • Množné číslo
  • die Menschen
  • der Menschen
  • den Menschen
  • die Menschen
Slov, která končí na -(e)n je málo:
  • Všechna podst. jm. rodu mužského končící na: -e (například: der Junge, der Kollege, der Kunde).
  • Všechna podst. jm. rodu mužského končící na: -and, -ant, -ent, -ist (například: der Lieferant, der Student, der Polizist, der Christ).
  • podst. jména rodu mužského převzatá z řečtiny, například: der Biologe, der Fotograf
  • Kromě toho například: der Nachbar, der Herr, der Bauer, der Soldat.
Výjimka:

některá podstatná jména mají v druhém pádu jednotného čísla navíc -s (der Buchstabe - des Buchstabens, der Name - des Namens, der Gedanke - des Gedankens, das Herz - des Herzens).

1.2 Skloňování s členem neurčitým

Člen neurčitý ein, eine, ein se používá

  • když mluvíme o neznámé věci (člověku): Da hinten steht ein Mann.
  • když na předmětu hovoru nezáleží: Ich fahre mit einer Freundin nach Hamburg..

V množném čísle je člen "nulový". Formy členů a podstatných jmen se mění s pády. Druhý pád množného čísla se s neurčitým členem nepoužívá.

Příklady:

  1. První pád: Wer oder was ist das?
  • Jednotné číslo: Das ist ein Vater. Das ist eine Mutter. Das ist ein Kind.
  • Množné číslo: Das sind Väter - Mütter - Kinder.
  1. Druhý pád: Wessen Freund ist das?

-Das ist der Freund eines Vaters. Das ist der Freund einer Mutter. Das ist der Freund eines Kindes.

  1. Třetí pád: Wem gehört das?
  • Das gehört einem Vater. Das gehört einer Mutter. Das gehört einem Kind. Das gehört Vätern - Müttern - Kindern.
  1. Čtvrtý pád: Wen oder was siehst du?

ich sehe einen Vater. Ich sehe eine Mutter. Ich sehe ein Kind. Ich sehe Väter - Mütter - Kinder.

Pozor:

V němčině existuje ještě jiný vzor podstatných jmen, a to je n-vzor. Téměř všechna podstatná jména, která se tím vzorem řídí se jsou mužského rodu (vyjímka: "das Herz" ). U n-vzoru končí všechny pády (vyjma prvního pádu) na -(e)n. V množném čísle se v tomto vzoru nevyskytují přehlásky (ä, ö, ü).

Příklad:

  • Jednotné číslo: ein Mensch - eines Menschen - einem Menschen - einen Menschen
  • Množné číslo: Menschen - Menschen - Menschen - Menschen

Podstatných jmen skloňujících se dle -(e)n vzoru je málo, patří sem např.:

  • Všechna podstatná jména rodu mužského na -e (například: ein Junge, ein Kollege, ein Kunde).
  • Všechna podstatná jména rodu mužského na -and, -ant, -ent, -ist (například: ein Lieferant, ein Student, ein Polizist, ein Christ).
  • Všechna podstatná jména rodu mužského původem z Řečtiny(například: ein Biologe, ein Fotograf)
  • Kromě toho například: ein Nachbar, ein Herr, ein Bauer, ein Soldat.
Výjimka:

Některá podstatná jména n-vzoru mají ve druhém pádu j.č. navíc -s (ein Buchstabe - eines Buchstabens, ein Name - eines Namens, ein Gedanke - eines Gedankens, ein Herz - eines Herzens).

1.2.1 Zápor

Für die zápor se používá kein-. Tím se vyjadřuje, že něco tak není.

Příklady:

  • První pád: Heute fährt kein Zug. Ich habe keine Frau. Ich habe kein Kind. Ich habe keine Männer / Frauen / Kinder.
  • Druhý pád: keines Zuges - keiner Frau - keines Kindes - keiner Männer / Frauen / Kinder
  • Třetí pád: keinem Zug - keiner Frau - keinem Kind - keinen Männern / Frauen / Kindern
  • Čtvrtý pád: keinen Zug - keine Frau - kein Kind - keine Männer / Frauen / Kinder

2 Zájmena

2.1 Osobní zájmena

Osobní zájmena jsou:

Jednotné číslo:

  1. ich
  2. du
  3. er, sie, es

Množné číslo:

  1. wir
  2. ihr
  3. sie / Sie

Vykání "Sie" se skloňuje jako "sie" v množném čísle. Druhý pád se dnes moc nepoužívá.

Jednotné číslo

První pád:

  1. ich
  2. du
  3. er / sie / es

Třetí pád:

  1. mir
  2. dir
  3. ihm / ihr / ihm

Čtvrtý pád:

  1. mich
  2. dich
  3. ihn / sie / es

Příklady: Ich sehe ihn. Er gibt mir ein Buch. Ich treffe dich.

Množné číslo:

První pád:

  1. wir
  2. ihr
  3. sie / Sie

Třetí pád:

  1. uns
  2. euch
  3. ihnen / Ihnen

Čtvrtý pád:

  1. uns
  2. euch
  3. sie / Sie

Příklady: Wir sehen euch. Ihr seht uns. Alle sehen sie. Wir geben ihnen Blumen.

Osobní zájmena ich, du, wir, ihr, Sie označují vždy osoby. Osobní zájmena er, sie, es, sie (Množné číslo) označují osoby nebo věci.

Příklady: Wo ist Peter? Er ist in Hamburg. Wo ist das Auto? Es ist in der Garage. Ich habe viele Freunde. Sie besuchen mich oft.

Pozor:

"Sie" je zdvořilá forma oslovení mezi dospělými, oproti tomu "du" nebo "ihr" se používá mezi dětmi, přáteli, mladými, rodinou a někdy mezi spolupracovníky.

2.2 Zájmena přivlastňovací

Zájmena přivlastňovací používáme, když chceme vyjádřit,

  • kdo je vlastníkem, nebo
  • komu daná věc patří (Ist das Ihr Auto? Ja, das ist mein Auto.).

V prvním pádu jednotného čísla máme následující zájmena přivlastňovací:

  • ich - mein Vater / meine Mutter / mein Kind / meine Freunde
  • du - dein Vater / deine Mutter / dein Kind / deine Freunde
  • er/es - sein Vater / seine Mutter / sein Kind / seine Freunde
  • sie - ihr Vater / ihre Mutter / ihr Kind / ihre Freunde

V prvním pádu množného čísla máme tato zájmena přivlastňovací:

  • wir - unser Vater / unsere Mutter / unser Kind / unsere Freunde
  • ihr - euer Vater / eure Mutter / euer Kind / eure Freunde
  • sie/Sie - ihr Vater / ihre Mutter / ihr Kind / ihre Freunde

Skloňování v jednotném čísle

Druhý pád:

  • ich - Das ist das Haus meines Vaters / meiner Mutter / meines Kindes / meiner Freunde.
  • du - Das ist das Haus deines Vater / deiner Mutter / deines Kind / deiner Freunde.
  • er/es - Das ist das Haus seines Vater / seiner Mutter / seines Kind / seiner Freunde.
  • sie - Das ist das Haus ihres Vaters / ihrer Mutter / ihres Kindes / ihrer Freunde.

Čtvrtý pád:

  • ich - Ich sehe meinen Vater / meine Mutter / mein Kind / meine Freunde.
  • du - Ich sehe deinen Vater / deine Mutter / dein Kind / deine Freunde.
  • er/es - Ich sehe seinen Vater / seine Mutter / sein Kind / seine Freunde.
  • sie - Ich sehe ihren Vater / ihre Mutter / ihr Kind / ihre Freunde.

Die Skloňování im Množné číslo

Druhý pád:

  • wir - Das ist das Haus unseres Vaters / unserer Mutter / unseres Kindes / unserer Freunde.
  • ihr - Das ist das Haus eures Vaters / eurer Mutter / eueres Kindes / eurer Freunde.
  • sie / Sie - Das ist das Haus ihres Vaters / ihrer Mutter / ihres Kindes / ihrer Freunde.

Čtvrtý pád:

  • wir - Ich sehe unseren Vater / unsere Mutter / unser Kind / unsere Freunde.
  • ihr - Ich sehe euren Vater / eure Mutter / euer Kind / eure Freunde.
  • sie / Sie - Ich sehe ihren Vater / ihre Mutter / ihr Kind / ihre Freunde.

3. Sloveso

Neurčitek je základní formou slovesa (sein, fahren, wissen). Sloveso se časuje (ich bin, du bist, ich fahre, du fährst...). Existují také nepravidelná slovesa.

3.1 Časování pravidelných sloves - KOMMEN

Časování se tvoří změnou přípony, která následuje po kořeni slovesa:

OsobaPříponaOsobaPřípona
ich-Ewir-EN
du-STihr-T
er, sie, es-Tsie/Sie-EN

Příklad: ich komme, Neurčitek: kommen, Verbstamm: komm, Endung: -e

3.1.1 >>KOMMEN<<

Časování v přítomném čase:
  • Jednotné číslo
  • ich komm-e
  • du komm-st
  • er / sie / es komm-t
  • Množné číslo
  • wir komm-en
  • ihr komm-t
  • sie/Sie komm-en

3.2 Časování nepravidelných sloves

Časování sloves "sein" a "haben"

3.2.1 >>SEIN<<

sein

  • Jednotné číslo
  • ich bin
  • du bist
  • er / sie / es ist
  • Množné číslo
  • wir sind
  • ihr seid
  • sie / Sie sind

3.2.2 >>HABEN<<

haben

  • Jednotné číslo
  • ich habe
  • du hast
  • er / sie / es hat
  • Množné číslo
  • wir haben
  • ihr habt
  • sie / Sie haben

3.3 Časování sloves se změnou samohlásky

Některá slovesa mění samohlásku.

sprechen

  • Jednotné číslo
  • ich spreche
  • du sprichst
  • er spricht
  • Množné číslo
  • wir sprechen
  • ihr sprecht
  • sie sprechen

helfen

  • Jednotné číslo
  • ich helfe
  • du hilfst
  • er hilft
  • Množné číslo
  • wir helfen
  • ihr helft
  • sie helfen

nehmen

  • Jednotné číslo

ich nehme du nimmst er nimmt

  • Množné číslo
  • wir nehmen
  • ihr nehmt
  • sie nehmen

lesen

  • Jednotné číslo
  • ich lese
  • du liest
  • er liest
  • Množné číslo
  • wir lesen
  • ihr lest
  • sie lesen

geben

  • Jednotné číslo
  • ich gebe
  • du gibst
  • er gibt
  • Množné číslo
  • wir geben
  • ihr gebt
  • sie geben

essen

  • Jednotné číslo
  • ich esse
  • du isst
  • er isst
  • Množné číslo
  • wir essen
  • ihr esst
  • sie essen

3.4 Časování pomocí >>-e<<

U některých sloves se mezi kořen slovesa a koncovku -st a -t vkládá -e , to je tehdy, když kořen slovesa končí na -d nebo -t.

arbeiten - kořen: arbeit-

  • Jednotné číslo
  • ich arbeite
  • du arbeitest
  • er arbeitet
  • Množné číslo
  • wir arbeiten
  • ihr arbeitet
  • sie arbeiten

3.5 Slovesa s odlučitelnou předponou

Některá slovesa mají předponu, která se odděluje a přidává nakonec, (aufpassen - ich passe auf, einschlafen - ich schlafe ein). V hlavní větě se předpona umísťuje na konec: Er schläft immer vor dem Fernseher ein. Ve větě vedlejší se neodděluje: Ich habe gehört, dass er immer vor dem Fernseher einschläft.

Odlučitelné předpony jsou například: ab-, auf-, an-, aus-, ein-, mit-, zu-, vor-

Příklady:

  • anziehen - Ich ziehe die Hose an.
  • einpacken - Ich packe die Thermosflasche ein.
  • zuhören - Er hört mir zu.

Neodlučitelné předpony jsou: be-, ent-, er-, ge-, miss-, ver-, zer-, wider-

Příklady:

  • vergessen - Er vergisst den Termin.
  • beginnen - Wir beginnen mit dem Unterricht.
  • erklären - Sie erklärt den Satz.

3.6 Rozkazovací způsob

V rozkazovacím způsobu stojí sloveso na prvním místě ve větě:

  • Neurčitek: kommen - du kommst, rozkazovací způsob: Komm!
  • Neurčitek: helfen - du hilfst, rozkazovací způsob: Hilf!
  • Neurčitek: kommen - ihr kommt, rozkazovací způsob: Kommt!
  • Neurčitek: sprechen - ihr sprecht, rozkazovací způsob: Sprecht!
  • Neurčitek: kommen - Sie kommen rozkazovací způsob: Kommen Sie!
  • Neurčitek: geben - Sie geben rozkazovací způsob: Geben Sie!

Rozkazovací způsob u sloves s oddělitelnou předponou: Stehen Sie auf! Zieh dich an! Mach das aus! Räumt das Zimmer auf!

3.7 Slovesa s předložkami

Některá slovesa potřebují vazbu s předložkou. Příklady:

  • danken für - Ich danke für die Blumen.
  • bitten um - Ich bitte um Hilfe.
  • wohnen in - Ich wohne in einem Haus.
  • kommen aus - Ich komme aus der Schweiz.

3.8 Modální slovesa

Modální slovesa jsou : dürfen können möchten müssen sollen wollen. Časují se jako běžná slovesa na druhém místě ve větě a patří k nim vždy neurčitek. Ten stojí na konci věty:

  • Wir wollen nach Hause gehen.
  • Sie müssen am Wochenende arbeiten.

Význam:

3.8.1. Dürfen

dürfen - smět, odvážit se - Ich darf Nüsse essen. Ich darf keine Nüsse essen. Ich darf nicht lange fernsehen.

dürfen

  • Jednotné číslo
  • ich darf
  • du darfst
  • er/sie/es/man darf
  • Množné číslo
  • wir dürfen
  • ihr dürft
  • sie dürfen

3.8.2 können

können - moci - ich kann nach Berlin oder nach Hamburg fahren. Ich kann essen oder trinken.

können

  • Jednotné číslo

ich kann du kannst er/sie/es/man kann

  • Množné číslo
  • wir können
  • ihr könnt
  • sie können

3.8.3 möchten

möchten - vyjadřuje přání: chtěl by - ich möchte ein Eis. Ich möchte jetzt schlafen.

möchten

  • Jednotné číslo

ich möchte du möchtest er/sie/es/man möchte

  • Množné číslo
  • wir möchten
  • ihr möchtet
  • sie möchten

3.8.4 müssen

müssen - nutnost (muset) - ich muss mehr lernen. Ich muss weniger fernsehen.

  • Jednotné číslo

ich muss du musst er/sie/es/man muss

  • Množné číslo
  • wir müssen
  • ihr müsst
  • sie müssen

3.8.5 sollen

sollen - povinnost (měl by) - Meine Eltern sagen: Ich soll Arzt werden. Du sollst nicht lügen!

  • Jednotné číslo

ich soll du sollst er/sie/es/man soll

  • Množné číslo
  • wir sollen
  • ihr sollt
  • sie sollen

3.8.5 wollen

wollen - chtít - ich will viel Sport machen. Er will jetzt gehen.

  • Jednotné číslo

ich will du willst er/sie/es/man will

  • Množné číslo
  • wir wollen
  • ihr wollt
  • sie wollen

4. Přídavná jména

Přídavná jména popisují vlastnosti podstatných jmen:

  • Der Stuhl ist bequem.
  • Das Auto ist groß.
  • Ich finde das Buch interessant.

Pokud stojí samostatně, neskloňují se.

Příklad: Du bist toll. Der Mann ist nett.

Naopak, v pozici před podstatným jménem se skloňují.

Příklad: Der nette Mann. Ich kaufe das interessante Buch.

4.1 Určitý člen s přídavným jménem a podstatným jménem

  • První pád:

Hier ist/sind der nette Vater - die nette Mutter - das nette Kind - die netten Väter/Mütter - die netten Kinder.

  • Druhý pád:

Wegen des netten Vaters - der netten Mutter - des netten Kindes - der netten Väter/Mütter - der netten Kinder.

  • Třetí pád:

Ich gehe zu dem netten Vater - der netten Mutter - dem netten Kind - den netten Vätern/Müttern - den netten Kindern.

  • Čtvrtý pád:

Ich sehe den netten Vater - die nette Mutter - das nette Kind - die netten Väter/Mütter - die netten Kinder.

Místo členu určitého mohou stát: dieser, mancher, alle .

Příklad: Das sind alle schönen Blumen. Das Kleid passt zu diesen schönen Blumen. Ich sehe diese schöne Blume.

4.2 Určitý člen s přídavným jménem a podstatným jménem

  • První pád:

Dort war/waren ein netter Vater - eine nette Mutter - ein nettes Kind - nette Väter/Mütter - nette Kinder.

  • Druhý pád:

Wegen eines netten Vaters - einer netten Mutter - eines netten Kindes - netter Väter/Mütter - netter Kinder.

  • Třetí pád:

Ich helfe einem netten Vater - einer netten Mutter - einem netten Kind - netten Vätern/Müttern - netten Kindern.

  • Čtvrtý pád:

Ich will einen netten Vater - eine nette Mutter - ein nettes Kind - nette Väter/Mütter - nette Kinder.

Na místě neurčitého členu mohou v jednotném čísle stát: kein- a zájmena přivlastňovací.

Příklad:

Das ist meine schöne Blume. Das Kleid passt zu deiner schönen Blume. Ich sehe keine schöne Blume.

4.3 Přídavné jméno a podstatné jméno bez členu

  • První pád:

netter Vater - nette Mutter - nettes Kind - nette Kinder

  • Druhý pád:

netten Vaters - netter Mutter - netten Kindes - netter Kinder

  • Třetí pád:

nettem Vater - netter Mutter - nettem Kind - netten Kindern

  • Čtvrtý pád:

netten Vater - nette Mutter - nettes Kind - nette Kinder

Na místě nulového členu mohou stát číslovky jako: mehrere, einige, drei, zehn atd.

Příklad:

Das sind einige schöne Blumen. Wegen einiger schöner Blumen. Zu einigen schönen Blumen. Ich sehe einige schöne Blumen.

5. Číslovky

Existují tyto číslovky:

5.1 Obecné číslovky

číslovky od 1 do 20:

1- eins
2- zwei
3- drei
4- vier
5- fünf
6- sechs
7- sieben
8- acht
9- neun
10- zehn
11- elf
12- zwölf
13- dreizehn
14- vierzehn
15- fünfzehn
16- sechzehn
17- siebzehn
18- achtzehn
19- neunzehn
20- zwanzig

Od dvaceti dále se přidává jednotka k desítce spojkou "und":

21- einundzwanzig
22- zweiundzwanzig
23- dreiundzwanzig
24- vierundzwanzig
25- fünfundzwanzig
26- sechsundzwanzig
27- siebenundzwanzig
28- achtundzwanzig
29- neunundzwanzig
30- dreißig
40- vierzig
50- fünfzig
60- sechzig
70- siebzig
80- achtzig
90- neunzig
100- einhundert
110- einhundert und zehn
111- einhundert und elf
200- zweihundert
300- dreihundert
1000- eintausend

Letopočty se čtou následovně:

1865- achtzehn hundert fünfundsechzig
1978- neunzehn hundert achtundsiebzig
2000- zweitausend
2004- zweitausend und vier

5.2 Řadové číslovky

Řadové číslovky se píší s tečkou, (der 01.05.1978) nebo písmeny (der erste fünfte 1978).

Řadové číslovky od 2 do 19 se tvoří přidáním -t (také od 102 do 119, a od 1002 do 1019 atd).

Příklady:

  • der / die / das zweite
  • der / die / das neunte
  • der / die / das achtzehnte

Všechny ostatní se tvoří přidáním -st .

Příklady:

  • der / die / das zwanzigste
  • der / die / das fünfundfünfzigste
  • der / die / das hundertste

Zvláštní tvary mají:

  • der / die / das erste
  • der / die / das dritte
  • der / die / das achte

6. Předložky

Zde si ukážeme nejpodstatnější předložky. Předložky se váží k určitým pádům podstatných jmen. U předložek rozlišujeme, zda se váží k místu, směru anebo času.

6.1 Předložky se čtvrtým pádem

durch - für - ohne

Příklady:

  • Ich gehe durch die Tür.
  • Der Zug fährt durch den Tunnel.
  • Die Blumen sind für dich.
  • Er geht ohne mich ins Kino.

6.2 Předložky se třetím pádem

aus - von - bei - seit - mit - zu - nach - ab

Příklady:

  • Ich komme aus der Schweiz.
  • Die Jacke habe ich von meiner Mutter.
  • Ich bin bei euch zu Besuch.
  • Seit einer Woche lerne ich Chinesisch.
  • Wir gehen gern mit Freunden ins Restaurant.
  • Bring bitte die Blumen zu meiner Mutter.
  • Nach dem Mittagessen gehen wir immer spazieren.
  • Ab dem fünften Juli habe ich Urlaub.

6.3 Předložky které se vážou k oběma pádům

an - auf - hinter - in - neben - über - unter - vor - zwischen

Zde se musíme řídit tím, zda předložka označuje místo (třetí pád) nebo směr (čtvrtý pád).

Příklady:

Kde?

  • Das Bild hängt an der Wand.
  • Die Suppe steht auf dem Tisch.
  • Ich stehe hinter dem Stuhl.
  • Ich bin in der Schule.
  • Der Stuhl steht neben dem Tisch.
  • Das Heft liegt dem Buch.
  • Das Buch liegt unter dem Heft.
  • Das Auto steht vor der Post.
  • Das Grammatikbuch steht zwischen den Lehrbüchern.

Kam?

  • Ich hänge das Bild an die Wand.
  • Ich stelle die Suppe auf den Tisch.
  • Ich stelle mich hinter den Stuhl.
  • Ich gehe in die Schule.
  • Er stellt den Stuhl neben den Tisch.
  • Sie legt das Heft auf das Buch.
  • Sie legt das Buch unter das Heft.
  • Wir stellen das Auto vor die Post.
  • Stell das Grammatikbuch zwischen die Lehrbücher!

6.4 Spojení předložek se členy

Některé předložky se spojují s určitým členem:

an + dem = am

Příklad: Ich komme am 03. August zurück.

an + das = ans

Příklad: Er geht ans Schwimmbecken.

bei + dem = beim

Příklad: Sie ist beim Arzt.

in + dem = im

Příklad: Wir sind im Kino.

in + das = ins

Příklad: Wir gehen heute Abend ins Kino.

von + dem = vom

Příklad: Das habe ich vom Markt mitgebracht.

zu + der = zur

Příklad: Ich gehe heute nicht zur Schule.

zu + dem = zum

Příklad: Sie muss zum Arzt gehen.

6.5 Předložky časové

am + den

Příklad: Was machen wir am Montag? Was macht ihr am Wochenende?

am+ datum

Příklad: Ich habe am 25.04.1985 Geburtstag. Er fährt am 15.12. nach München.

um + čas na hodinách

Příklad: Wir treffen uns um 10 Uhr. Der Zug fährt um halb neun (8:30 Uhr).

im + měsíc

Příklad: Ich möchte im August nach Thailand fahren.

ab + datum

Příklad: Er muss ab (dem) 01.08. arbeiten. Davor hat er Urlaub.

bis (zum) + Datum

Příklad: Er muss bis (zum) 01.08. arbeiten. Danach hat er Urlaub.

von ... bis + den

Příklad: Wir sind von Montag bis Freitag im Büro.

von ... bis + čas na hodinách

Příklad: Du kannst von 8 Uhr bis 19 Uhr anrufen.

seit + časový údaj

Ich lebe seit einem Jahr in Kiel. Er lernt seit 5 Monaten Deutsch. Sie ist seit drei Tagen zu Besuch.

7. Větné složení

Věta se skládá z různých větných členů (podmět, přísudek, předmět ...). V němčině je nejdůležitějším stavebním kamenem ve větě sloveso ve funkci přísudku. Věty dělíme na věty hlavní a vedlejší.

7.1 Věta hlavní

Ve větě hlavní se sloveso v aktivním tvaru (ne v neurčitku nebo trpném rodě) staví na druhé místo:

  • Ich fahre morgen nach Paris.
  • Morgen fahre ich nach Paris.
  • Nach Paris fahre ich morgen.

7.2 Spojky

Věty hlavní se spojují spojkami:

  • Ich fahre morgen nach Paris.
  • Du kommst mit.
  • Ich fahre morgen nach Paris und du kommst mit.

Spojky jako: und, aber, denn, oder, sondern nemají vliv na pořadí slov v následující větě hlavní.

  • Morgen fahre ich nach Paris, aber du kommst nicht mit.
  • Ich fahre morgen nach Paris, denn ich finde Paris schön.
  • Ich fahre morgen nach Paris oder ich fahre nicht nach Paris.
  • Ich fahre morgen nicht nach Paris, sondern ich fahre nach Berlin.

7.3 Věta vedlejší

Ve větě vedlejší se sloveso vždy nachází na konci věty:

Ich glaube, dass er heute kommt. Wir wissen heute, dass die Erde rund ist.

7.4 Otázka

Otázky dělíme na zjišťovací, nebo-li ano/ne otázky (sloveso na pozici 1,) a doplňovací, (sloveso na pozici 2).

Doplňovací:

  • Woher kommst du? Ich komme aus Deutschland.
  • Wie alt bist du? Ich bin 25.
  • Wann fährt unser Zug? Der Zug fährt um 8 Uhr dreißig.

Zjišťovací (ano/ne):

  • Kommst du aus Deutschland? Ja, ich komme aus Deutschland.
  • Bist du 25 Jahre alt? Ja.
  • Fährt unser Zug um 9 Uhr? Nein.

8. Slovesné časy

8.1 Minulý čas I. - perfektum >>"HABEN"<< a >>"SEIN"<<

Perfektum je čas, kterým mluvíme o minulosti. Sestává se ze slovesa pomocného "haben" , nebo "sein" a trpného rodu plnovýznamového slovesa. Pomocné sloveso stojí v hlavní větě na druhé pozici a trpný rod plnovýznamového slovesa na konci věty.

Příklady:

  • er ist gegangen
  • wir sind gefahren
  • er hat gesungen
  • sie haben gespielt

Pomocné sloveso "sein" používáme u sloves, která nemají přímý předmět, to znamená hlavně sloves pohybu (např. fliegen, gehen, fahren) nebo změny (např. werden, aufwachen, einschlafen, sterben) , a tam patří také sein (Ich bin in Hamburg gewesen.)<< a "bleiben" (Ich bin zu Hause geblieben.).

Příklady:

  • "fahren" bez přímého předmětu (jet): Ich bin mit dem Bus gefahren. (Das bedeutet: Ich war ein Fahrgast.)
  • "fahren" s přímým předmětem (řídit koho): Ich habe den Bus gefahren. (Das bedeutet: Ich war der Busfahrer.)
Pomůcka k časům:

Výrazně nám pomáhá, hlavně u silných, nebo-li nepravidelných sloves, naučit se jejich hlavní čtyři tvary:

  • Neurčitek - 3. osoba přít.č.- 3. osoba preterita - tvar trpného rodu
  • sein - ist - war - gewesen
  • werden - wird - wurde - geworden
  • sprechen - spricht - sprach - gesprochen
  • gehen - geht - ging - gegangen
  • helfen - hilft - half - geholfen
  • fahren - fährt - fuhr - gefahren

8.2 Minulý čas - II - Preteritum

Stejně jako perfektum, i preteritum se používá k vyjádření minulosti. V mluvené řeči používáme preteritum pouze u sloves "sein" , "haben" a u modálních sloves ( müssen, können, dürfen, wollen, sollen/ und möchten ).

sein

  • Ich war zu Hause.
  • Du warst zu Hause.
  • Er/sie/es war zu Hause.
  • Wir waren zu Hause.
  • Ihr wart zu Hause.
  • Sie waren zu Hause.

haben

  • Ich hatte ein Haus.
  • Du hattest ein Haus.
  • Er/sie/es hatte ein Haus.
  • Wir hatten ein Haus.
  • Ihr hattet ein Haus.
  • Sie hatten ein Haus.

müssen

  • Ich musste arbeiten.
  • Du musstest arbeiten.
  • Er/sie/es musste arbeiten.
  • Wir mussten arbeiten.
  • Ihr musstet arbeiten.
  • Sie mussten arbeiten.

können

  • Ich konnte nicht schlafen.
  • Du konntest nicht schlafen.
  • Er/sie/es konnte nicht schlafen.
  • Wir konnten nicht schlafen.
  • Ihr konntet nicht schlafen.
  • Sie konnten nicht schlafen.

dürfen

  • Ich durfte keine Nüsse essen.
  • Du durftest keine Nüsse essen.
  • Er/sie/es durfte keine Nüsse essen.
  • Wir durften keine Nüsse essen.
  • Ihr durftet keine Nüsse essen.
  • Sie durften keine Nüsse essen.

wollen

  • Ich wollte Arzt werden.
  • Du wolltest Arzt werden.
  • Er/sie/es wollte Arzt werden.
  • Wir wollten Arzt werden.
  • Ihr wolltet Arzt werden.
  • Sie wollten Arzt werden.

sollen

  • Ich sollte ruhig sein.
  • Du solltest ruhig sein.
  • Er/sie/es sollte ruhig sein.
  • Wir sollten ruhig sein.
  • Ihr solltet ruhig sein.
  • Sie sollten ruhig sein.

möchten (Formen = Präteritum von wollen )

  • Ich wollte ein Eis.
  • Du wolltest ein Eis.
  • Er/sie/es wollte ein Eis.
  • Wir wollten ein Eis.
  • Ihr wolltet ein Eis.
  • Sie wollten ein Eis.

8.3 Budoucí čas se slovesem >>"werden"<<

Budoucí čas se tvoří pomocí slovesa "werden" a neurčitku. Pomocné sloveso stojí na druhé pozici ve větě a neurčitek stojí na konci.

Příklady:

  • Ich werde morgen Auto fahren.
  • Du wirst morgen Auto fahren.
  • Er / sie es wird morgen Auto fahren.
  • Wir werden morgen Auto fahren.
  • Ihr werdet morgen Auto fahren.
  • Sie werden morgen Auto fahren.

9. Trpný rod

Trpný rod používáme tam, kde činitel děje není podstatný nebo známý.

  • činný rod: Ich koche das Essen.
  • trpný rod: Das Essen wird gekocht.

Trpný rod se tvoří pomocným slovesem "werden" a tvarem trpného rodu plnovýznamového slovesa(participiem perfekta). V přítomném čase má pomocné sloveso tvar "werden" např. (Das Essen wird gekocht.) v minulém čase má pomocné sloveso tvar "wurden" (Das Essen wurde gekocht.)

Trpný rod v přítomnosti:

  • Ich werde nach dem Weg gefragt.
  • Du wirst nach dem Weg gefragt.
  • Er/sie/es wird nach dem Weg gefragt.
  • Wir werden nach dem Weg gefragt.
  • Ihr werdet nach dem Weg gefragt.
  • Sie werden nach dem Weg gefragt.

Trpný rod v minulosti:

  • Ich wurde nach dem Weg gefragt.
  • Du wurdest nach dem Weg gefragt.
  • Er/sie/es wurde nach dem Weg gefragt.
  • Wir wurden nach dem Weg gefragt.
  • Ihr wurdet nach dem Weg gefragt.
  • Sie wurden nach dem Weg gefragt.
Verze 2.0 (2011-12-07 01:24 CET)